Rozdělení na pravici a levici je jen záminkou pro politický boj

Jak se blíží předčasné volby, boj na politických kolbištích se více a více přiostřuje. Velmi mě zaujalo jak mnozí lidé (především z nedostatku argumentace) nadávají politickým "protivníkům" (rozuměno těm jež se rozhodli volit nebo podporovat jinou stranu) do levičáků či pravičáků. Levičák je pro ně symbolem onoho rudého teroru a v očích některých lidí mu nejde o nic jiného než zavést opět totalitu. Pravičák je pak pro voliče např. KSČM ten konzervativec s fašizujícími sklony. Jakoby se vytrácela slušnost a vůbec základní přehled o tom co to pravice a levice v politickém spektru je.

Pojmy levice a pravice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo a zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo. V zásadě se levicové uskupení řídí heslem francouzské republiky Liberté, égalité, fraternité (Svoboda, rovnost, bratrství). Zřetelně se politická levice vyvinula během Červnového povstání dělnictva roku 1848 ve Francii. Organizátoři První internacionály se považovali za nástupce levice z Velké Francouzské revoluce.

Pojem levice je používán na řadu revolučních hnutí v Evropě, zejména socialismu, anarchismu a komunismu.  Vyznačuje se sympatiemi pro takové principy, jakými jsou svoboda, solidarita rovnost a internacionalismus. Akcentuje rovnostářství, prosazuje politickou rovnost, sociální rovnost, v různé míře i ekonomickou rovnost a prosazuje také rovnost příležitostí prostřednictvím ochrany sociálně slabších vrstev. Dále upřednostňuje státní, družstevní nebo jinou společnou formu vlastnictví výrobních prostředků před vlastnictvím soukromým. Je také pro náboženskou rovnost.

Různé pravicové směry vyznávají odlišné myšlenky, spektrum se pohybuje od principů, jakými jsou svoboda, individualismus, tradice, až po principy jako autorita, řád, hierarchie, korporativismus a nacionalismus. Pravice (na rozdíl od levice) klade důraz více na individualismus než na kolektivismus. Prosazuje zaručenou ochranu soukromého vlastnictví a svobodu podnikání, to považuje za podmínky nezbytné k životu a prosperitě společnosti. Její liberální odnože převážně odmítají výrazné zásahy státu do fungování ekonomiky, podle principů neviditelné ruky trhu.

Pokud přijmeme toto rozdělení, tak v historickém kontextu něco jako čistě levicový nebo čistě pravicový systém nikdy nebyl. Takzvaně komunistický režim používal jak levicové tak pravicové prvky. Těmi levicovými byla snaha uspokojit potřeby lidí (práce, bydlení, zdravotnictví, školství) za pomoci státu. Přesto v něm najdeme ale i čistě pravicové prvky. Například absence rovnosti kdy stát řídila stranická elita a ostatní lidé měli smůlu. Z takzvaně levicových organizací jako odbory, občanská sdružení, družstva se staly loutky v rukou vládnoucí strany s reálně prakticky nulovou šancí cokoliv ovlivnit. I onen intenacionalismus byl spíše heslem než skutečnou realitou a systém se sám uzavíral v konzervě několika národů.

Principy národního socialismu jak je známe z dob před druhou světovou válkou tak z programů moderních nacionalistických stran využívají opět kus z onoho spektra a kus z onoho. Dbá také (rovněž jako klasický socialismus) na základní potřeby lidí. Na druhé straně ale uznává čistě pravicové konzervativní hodnoty a nacionalismu. Není také tajemstvím, že NSDAP před válkou byla placena z velké části velkými podniky (trhem) a to nejen z Německa a dbala i proto na korporativismus kde opět hlavní slovo měli vlastníci továren (a to i na státní úrovni) a například odbory byly tvrdě terorizováný. Osobní svobody prakticky neexistovaly na úkor zájmům národa a elit - tedy také úzké skupiny lidí.

Podle mě však ani v současné době není prostor na čistě pravicové a ani levicové myšlenky a toto rozdělení patří do propadliště dějin. Každý jednotlivec dle mého názoru má právo na některé tzv. pravicové hodnoty (například individuální svobodu a právo na individuální rozvoj) ale i na levicové hodnoty (například pomoc potřebným). Rozdělení na pravici a levici je v současné době spíše nesmyslné a záleží vždy jen na vyváženosti těchto hodnot. Urážení se do "pravičáků" a "levičáků" je podle mě jen ubohostí oněch lidí, kteří nejsou schopni jiným způsobem argumentovat.  A to, že se lidé čím dál více a více přiklání k totalitním ideologiím je opět jen vysvědčením současného stavu "demokracie", který není schopný zabezpečit lidem základní potřeby a práva. Tam kde je demokracie skutečně funkční nemají totalitní ideologie potenciál k růstu. To však záleží i hodně na nás jak se budeme k sobě chovat a jak bude aktivní v tom, aby se stát posouval ke skutečné demokracii. Bez elementární slušnosti to však nepůjde. Pojem pravice ani levice ale rozhodně nepatří do slovníku sprostých slov.