"Zaujímáme postoje místo abychom stáli", to napsal Karel Kryl už v roce 1993 v jedom ze svých textů písní na adresu tehdejších představitelů. Lidí, kteří se do dnes rádi ohánění pojmy jako pravda a láska ačkoliv za jejími líbivými slovy se krčí pokrytectví. Pravdoláskařství existuje do dnes a ohání se jím kde kdo. Dobře to je vidět poslední dobou například na případu Ukrajiny a jejich nekritickém nahlížení na tamní revoluci.
Karel Schwarzenberg sám sebe rád pasuje do role bojovníka proti xenofobii. Kritizuje Rusko za zákon proti homosexualitě, bije se za práva menšin. Na druhé straně však mu nedělá problém stát bok po boku s členy ukrajinské strany Svoboda. Například vedle pana Topora. Strany, která chtěla okamžitě poté, co se dostala k moci zrušit zákon umožňující národnostním menšinám používat svůj jazyk na úřadech či ve školách. A zdaleka se nejedná jen o Rusy. Na Ukrajině žije i velká komunita Tatarů, Maďarů, Poláků nebo Rusínů.
To Jaromír Štětina zašel dál. Facebooková stránka "Banderovce na Ukrajině nechceme" zveřejnila fotku, na které se pan Štětina v odpovědi na dotaz nechává slyšet, že ho Banderovci na Ukrajině neznepokojují. Na přímou otázku, jaký má názor na stranu Svoboda pro Pražský zpravodaj běhal pak jak kolem horké kaše, aby tuto stranu hlásící se k odkazům Bandery nenazval stanou extremistickou. "Strana Svoboda byla zvolena v ústavních volbách a je součástí parlamentu Ukrajiny", řekl v rozhovoru. Jeho logikou však vítězem voleb se nestala strana Svoboda, ale strana Janukovyče. V roce 1996 se do parlamentu dostala i strana Miroslava Sládka. Znamená to proto, že tato strana není stranou extremistickou?
Martin Uhlíř však tuto dvojici přečnívá. Člověk jež jel hrdě bojovat proti protiromským pochodům neonacistů například v Brně či v Krupce nyní řeční na demonstracích přímo vedle banderovských vlajek. Své pokrytectví pak završil na demonstraci 8. března kdy osobně nechal vyvést člověka romského původu, který mluvil Ukrajinsky a chtěl na demonstraci promluvit a na samé demonstaci provolával třikrát do davu heslo: "slava gerojam", které je známo právě z dob Banderovců.
Odkaz na záznamz demonstrace.
Jde se tedy říci "kam vítr, tam plášť". Když jde o sbírání politických bodů, je nutné se tvářit jako antifašista. pokud však jde o revoluci (obzvlášť proti zájmům Ruska), v ten okamžik těmto žádní fašisté nevadí a jdou jasně za svými zájmy.
Kdo to byli Banderovci?
Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k ozbrojeným střetnutím mezi Rudou armádou a jednotkami OUN (známé též jako Banderovci). Po obsazení Lvova vyhlásili představitelé OUN samostatnou Ukrajinu, od čehož se později Melnyk distancoval. V městě došlo k „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatel - Rusů, Poláků, Židů, a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí, přičemž v teroru a genocidě se pokračovalo i na jiných místech. Násilí bylo uplatňováno i vůči volyňským Čechům, kteří byli na Ukrajině jednou z národnostních menšin.
Po 2. světové válce OUN nadále řídil Stepan Bandera, který měl svůj štáb v americké okupační zóně v Německu a podle něhož byly jednotky UPA nazývány jako „Banderovci“. Využíval toho, že se mezi zeměmi východního a západního bloku rozpoutala studená válka a že západní země podporovaly nezávislost Ukrajiny. Pod sílícím tlakem sovětských ozbrojených sil v letech 1945 až 1946 se většina jednotek UPA přemístila do jihovýchodních oblastí Polska, obývaných ukrajinskou menšinou, kde měli banderovci vybudovány silné pozice. Tam rozpoutali partyzánskou válku, při níž nejvíce trpělo civilní obyvatelstvo. V srpnu 1945 vyhlásila polská vláda amnestii pro ty, kteří se vzdají a přihlásí se orgánům státní moci, čehož využilo pouze 42 tisíc osob. Počátkem roku 1947 započala reorganizovaná polská armáda operaci „Visla“, což byla vyčišťovací akce proti banderovcům, kteří dále bojovali a páchali teroristické činy i na civilním obyvatelstvu, vypalovali obce, vraždili a loupili.
Podle oficiálních polských zdrojů padlo v letech 1944 až 1947 za oběť řádění banderovců více než 17 000 Poláků. Pod tímto tlakem se začaly některé jednotky UPA přesunovat na Slovensko, avšak další stále zůstávaly na polském území, přičemž představitelé OUN věřili tomu, že dojde ke třetí světové válce, při níž bude Ukrajina osvobozena od sovětské, resp. ruské nadvlády. Na Slovensku začali banderovci navazovat styky s protikomunisticky naladěným obyvatelstvem a začali hlásat svoji propagandu. Mimo jiné se snažili vyvolávat i obavy z české nadvlády nad Slovenskem, čímž si získávali svoje příznivce. Docházelo i k masakrům slovenských občanů, převážně Židů, komunistických funkcionářů a představitelů státní správy.
Historici tvrdí, že Bandera podnítil řež na Volyni v Polsku a Československu, kde podle polských historiků zahynulo kvůli Banderovcům v letech (1938-1947) více než 100 000 Poláků, desítky tisíc (prosovětských nebo antifašistických) Ukrajinců, několik tisíc Čechoslováků (včetně tzv. Volyňských Čechů na Ukrajině) i tisíce až desetitisíce Židů.
