Na Ukrajině právě zuří občanská válka. Počet obětí zřejmě už vzrostl na několik stovek na straně "demonstrantů" a na několik desítek v řadách ukrajinských ozbrojených sil. Mám pocit jakoby se společnost jak na Ukrajině, tak u nás rozdělila na dvě skupiny. Skupinu, která bezmezně je na straně vládních sil a na stranu, která je na straně sil opozičních. Těžké pak vysvětlovat, že situace rozhodně není černo-bílá a z těchto dvou stran dle mě není "ta dobrá" ani jedna.
Ukrajina se nachází v neutešené situaci. Země je na hranici bankrotu, měna neustále oslabuje, roste nezaměstnanost, obrovská korupce a o demokracii a právu na spravedlivý proces se v zemi nejde ani mluvit. Neexistuje. Z Janukovyčova režimu se stala hrůzovláda pod taktovkou Ruska, které má ty samé problémy v bledě modrém. Narozdíl ale od Ukrajiny je mnohem bohatší zemí (škoda, že to nepociťují obyčejní lidé) a tak si svůj vliv může koupit a také kupuje. Není tedy divu, že obyčejní lidé jsou naštvaní, protože tato zem alespoń co se například zemědělství týče má mnohem na víc než je realita. Lidé demonstrují už několik měsíců a v nejlepších časech se na centrálním náměstí scházeli i statisíce lidí. Tito lidé však buď bezmezně věří EU, že je ze "svrabu" vytáhne - to je ta oficiální opozice nebo se přidávají na stranu neofašistických radikálů, kteří ovládají Kyjev dnes. Důvěra v EU jak se i ČR mohla přesvědčit je naivní, obvlášť pokud se zem nezbaví obrovské korupce a případná pomoc skončí v rukách několika vyvolených. Co se strany radikálů týče (například okolo organizace Pravý sektor či části strany Svoboda), ti určitě nejsou bez viny a z některých záběrů je vidět, že některé střety vyprovokovali tito lidé a že na válku byli připraveni už řadu měsíců. Jde je nazvat pohrobky Banderovců. Takže v krátkosti kdo to ti Banderovci jsou:
"Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k ozbrojeným střetnutím mezi Rudou armádou a jednotkami OUN (známé též jako Banderovci). Po obsazení Lvova vyhlásili představitelé OUN samostatnou Ukrajinu, od čehož se později Melnyk distancoval. V městě došlo k „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatel - Rusů, Poláků, Židů, a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí, přičemž v teroru a genocidě se pokračovalo i na jiných místech. Násilí bylo uplatňováno i vůči volyňským Čechům, kteří byli na Ukrajině jednou z národnostních menšin.
Po 2. světové válce OUN nadále řídil Stepan Bandera, který měl svůj štáb v americké okupační zóně v Německu a podle něhož byly jednotky UPA nazývány jako „Banderovci“. Využíval toho, že se mezi zeměmi východního a západního bloku rozpoutala studená válka a že západní země podporovaly nezávislost Ukrajiny. Pod sílícím tlakem sovětských ozbrojených sil v letech 1945 až 1946 se většina jednotek UPA přemístila do jihovýchodních oblastí Polska, obývaných ukrajinskou menšinou, kde měli banderovci vybudovány silné pozice. Tam rozpoutali partyzánskou válku, při níž nejvíce trpělo civilní obyvatelstvo. V srpnu 1945 vyhlásila polská vláda amnestii pro ty, kteří se vzdají a přihlásí se orgánům státní moci, čehož využilo pouze 42 tisíc osob. Počátkem roku 1947 započala reorganizovaná polská armáda operaci „Visla“, což byla vyčišťovací akce proti banderovcům, kteří dále bojovali a páchali teroristické činy i na civilním obyvatelstvu, vypalovali obce, vraždili a loupili.
Podle oficiálních polských zdrojů padlo v letech 1944 až 1947 za oběť řádění banderovců více než 17 000 Poláků. Pod tímto tlakem se začaly některé jednotky UPA přesunovat na Slovensko, avšak další stále zůstávaly na polském území, přičemž představitelé OUN věřili tomu, že dojde ke třetí světové válce, při níž bude Ukrajina osvobozena od sovětské, resp. ruské nadvlády. Na Slovensku začali banderovci navazovat styky s protikomunisticky naladěným obyvatelstvem a začali hlásat svoji propagandu. Mimo jiné se snažili vyvolávat i obavy z české nadvlády nad Slovenskem, čímž si získávali svoje příznivce. Docházelo i k masakrům slovenských občanů, převážně Židů, komunistických funkcionářů a představitelů státní správy."
Zdroj: wikipedia
Tito lidé mají dokonce tu drzost, ačkoliv jejich předci spáchali zločiny proti českolenskému obyvatelstvu, své vlajky vystavovat v Praze na solidárních demonstrací. Dle mě vystavování těchto vlajek může být vnímáno jako trestný čin podpora a propagace hnutí směřující proti právů člověka dle trestní zákona 40/2009sb. a zvažuji podání trestního oznámení na tyto osoby.
Na straně druhé ale uznávám, že i fašisté mají právo na život a rozhodně a rezulutně odmítám střílení do lidí. Snad by se šlo pochopit v momentech ohrožení života, ale z mnohých záběrů je vidět, že policejní "snajpři" stříleli i do neozbrojeného davu. S tohoto hlediska lidé jako Janukovyč (a velitelé těchto akcí( by měli být souzeni jako lidé podílející se na vraždách a zločinech proti lidskosti.
Dle mého názoru je nutné zastavit okamžitě násilí na obou stranách, potrestat viníky z obou stran a zahájin demokratický proces v zemi.
