Starší ale stále aktuální prohlášení hnutí Skutečná demokracie teď! V mnoha zemích Evropy, ale nejen Evropy, nyní probíhá útok na sociální práva občanů, a skrytě i útok na práva politická. Nejde jen o navyšování věku odchodu do důchodu, ztrátu zaměstnaneckých práv, prohlubování existenční nejistoty, krizi bydlení, zdražování zdravotní péče, růst DPH, přeměnu vysokých škol na výcviková centra, rozšiřování pravomocí exekutorů. Jde i o novelizaci shromažďovacího zákona, který prodlužuje dobu ohlášení demonstrace ze tří na pět dní, o rozšiřování pravomocí policejních složek a jejich dohledu nad občany. Nakonec jde o snahu omezit ústavou garantované právo na stávku!
Něco se děje. Lidé po celém světě však odmítají věřit tomu, že ekonomická krize byla nevyhnutelná, odmítají věřit tomu, že peněz na veřejné služby je málo, odmítají věřit nutnosti sociálních škrtů. Přijde jim divné, proč Evropská Unie, Spojené státy i jiné země dotují banky nepředstavitelnými sumami, jen aby vzápětí brali peníze nezaměstnaným, handicapovaným, seniorům, dětem, studentům… Ekonomická krize vyústila v krizi politickou. Politici nejsou schopní obhájit své kroky, lidé začínají chápat, že politici nezastupují je, že zastupují peníze a instituce, které jimi disponují ve velkém. Lidé začínají chápat, že současný systém je neudržitelný. Cítí, že politické strany baží pouze po zisku pro sebe a všelijaké své sponzory, ať už otevřené, nebo skryté. Málokde na světě však dává vláda své pohrdání lidmi tak otevřeně najevo, jako zde, v České Republice. Vláda si dlouho myslela, že si může dovolit cokoli. Muž, který zastával významné posty v předešlých vládách posledních osmi let, včetně ministra financí, si spolu s knížecím maskotem založil novou stranu a posílal lidem složenky na zaplacení státního dluhu. Miroslav Kalousek, tento expert přes ekonomiku, v roce 2008 vystoupil spolu s tehdejším premiérem Mirkem Topolánkem, aby uklidnil veřejnost. Tvrdil nám tehdy, že ekonomická krize na Českou Republiku nedolehne. To vše jen proto, aby o dva roky později rozpoutal předvolební kampaň, kterou vystihují dvě slova: Dluhový terorismus! Masmédia vládě pomohla a pomáhají. Tato média, která manipulují s počty účastníků na demonstracích, média, která tyto účastníky všelijak nálepkují, jako líné odboráře, levičáky nebo dokonce nebezpečné extremisty, ano, tato média vytvořila obraz líného Řeka, ačkoli obyčejní Řekové ve skutečnosti pracovali nejvíce hodin ročně z celé Eurozóny. Díky těmto médiím vznikla atmosféra paniky, lidé uvěřili, že za dluhy můžou ti nejchudší, a nakonec celá jedna třetina voličů hlasovala pro současné strany vládnoucí koalice. I tito lidé dnes vidí, jak si počíná samozvaná „vláda rozpočtové odpovědnosti“. Zatím se na pokraji bankrotu ocitlo mnoho dalších zemí a média již ani nestačí vytvářet obrazy líných Irů, Italů, Španělů, Portugalců, brzo možná i Britů a dalších. Přišlo vystřízlivění. Vláda má minimální podporu veřejnosti, přesto pokračuje ve své politice. Myslí si, že může pokračovat v plánu, protože tady přece lidé neprotestují. Tady si lidé zajdou zanadávat do hospody a hořkost zapijí pivem. Solidarita - co to je? A stávka? No to jste se snad zbláznili?!… To se však vláda přepočítala, protože – časy se mění! Nedávno Česko zažilo masivní demonstraci na Václavském náměstí, poté i poměrně rozsáhlou stávku v dopravě. Je to nadějný začátek. Vláda si to uvědomuje a dostává pomalu strach. Jak jinak lze vysvětlovat pokus stávku zakázat a snahu o omezení stávky zákonem. Jak jinak lze vysvětlit to, že úřad vlády již non-stop hlídá policie a okolí úřadu se stalo soukromým pozemkem, právě aby zde lidé nemohli protestovat? Ano, někde jsou lidé už trochu dál. V arabských zemích již otřásají letitými diktaturami. Na Islandu svou občanskou neposlušností donutili vládu odstoupit, dohnali tamní politiky a bankéře k odpovědnosti za své předchozí činy. Lidé jsou dál také ve Španělsku, kde se na popud hnutí Skutečná demokracie teď! schází lidé na náměstích, demonstrují, diskutují, pořádají blokády politických institucí. Pak tu máme Řecko, zemi, kterou se vláda spolu s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou pokouší rozkrást v divoké privatizaci a většinu obyvatelstva dostat pod úroveň chudoby. Máme tu zemi, která je na pokraji revoluce. Lidé obsadili náměstí, společně diskutují a hledají cestu k přímé demokracii. Stávkují, obsazují státní instituce. Brutální policejní represe, která o skutečné povaze tamního režimu nenechává nikoho na pochybách, je jen utužuje v jejich vzdoru. Ano, někde jsou lidé dál. Ale to je pro nás přeci výborná příležitost nechat se inspirovat! Oni jsou rozhněvaní, my jsme rozhněvaní. Oni jsou i my. Nemyslíme si ale, že stačí jen současnou vládu sesadit a zvolit stranu opoziční. Domníváme se, že změnu potřebuje systém. Konec konců v Řecku i ve Španělsku provádí sociální škrty obdoby české Sociální demokracie. Jde totiž o záchranu i jejich systému, který i jim umožňuje okrádat občany. I tyto strany tedy skáčou, jak pískají bankovní domy a Mezinárodní měnový fond, kterému donedávna předsedal pro změnu socialista z Francie, Dominique Strauss-Kahn. A nakonec nezapomínejme, že to byla česká ČSSD, která roku 2000 v Praze hostila právě Mezinárodní měnový fond. I ona se podílela na vytvoření situace, ve které dnes žijeme. Protože vidíme zastupitele, kteří nás nezastupují, protože vidíme média - hlídací psy demokracie, kteří demokracii pošlapávají, vidíme, že za krizi platí ti, kdo ji nezpůsobili, proto jsme rozhněvaní. Protože si myslíme, že není možné, aby tu existovala elitní skupina lidí, pro kterou platí jiná pravidla, proto jsme rozhněvaní. Principem demokracie je, že každý má stejné práva i povinnosti, že každý se může podílet na rozhodovacích procesech, a ne jen rituálně jednou za pár let volit větší či menší zlo. My jsme rozhořčení! Ale nechceme se jen hněvat, chceme se scházet a hledat cestu ven! Jste-li rozhněvaní i vy, přidejte se, protože pak my jsme vy. Žádejme skutečnou demokracii teď!
