Afrika je lákavá jen pro dobrodruhy, ale když jsem slyšela návrh mé osvědčené spolupoznávatelky exotických končin, byla skoro ruka v nohávě. Při sdělení ceny tam byla celá. Při připočtení letenek
které vykoukali Kristina a Jakub /není k zahození mít světaznalé cestovatele ve velmi blízkém příbuzenstvu/, byla neodolatelná, takže celkové náklady na veeelmi nevšední dovču byly neobyčejně líbivé.
A pak začala exotika. Ne zrovna ve Vídni, odkud jsme odlétaly.
Přestup byl v Istanbulu. Tam se nás při vylézání z letadlového trychtýře chopil turecký zřízenec a s asi dvacítkou slovenských souputníků nás jakousi zkratkou klusem převedl k odbavení na ZNZ /Abeid Amani Karume International Airport/. Byla to vlastně taková poznávačka pravého tureckého cestování - proběhli jsme úzkou spojovačkou, v které zahalené turecké maminy objímaly svá robátka a turečtí rekové, oděni do tradičních ručníkovitých zábalů, vydávali neuvěřitelně silné aroma .
Pak už jen neobyčejně klidný let s bezvadnými službami, kdyby to nebylo Boeingem 737 MAX 8 - jenže v době letu jsme nic netušili-sladká nevědomost.
Přistání a první radostná srandička - za vízum musíte vyklopit 50 doláčů, ale nechtějí hotovost, s přísnou černou tváří vás přinutí vytáhnout kartu. Nemám ráda mimořádné situace, ve zmatku jsem zadávala opakovaně kód jiné karty a byla jsem ráda, že necestuju sama. V nouzi najdeš přítele. Provize z karty je provize z karty....
V důkladném odbavení nás zaujalo focení, které probíhalo v rámci celního řízení. Ruska, která stála ve frontě před námi, udělala do fotoaparátu kukuč hodný filmové hvězdy/měla na to všechny atributy-blond přeliv,dlooouhé řasy, rudou rtěnku.../
Tak jsme vkročily na půdu ostrova Zanzibar, autonomní oblasti afrického stáu Tanzanie.
Při východu z letiště nás skutečně čekala véliká papundeklová cedule s jménem bez hacku a carek, v rukou očepičkovaného řidiče - nááádhera, takhle v půl třetí v noci někde v Africe..
Přes hodinu jsme se drkotaly do místa určení, chvílemi měl člověk pocit,že je na konci světa.... nebyl -co nás čekalo v půl páté ráno, není k vypsání...
ps: další afropopis bude následovat, netušila jsem, že i úvod bez fotodokumentace bude tak zdlouhavý, ale bylo mi líto něco vynechat...
