Z poslední návštěvy nekorunované hlavy našich lázní jsem měla už jen dávné mlhavé vzpomínky, takže když se naskytla příležitost, s nadšením a nerozlučným foťákem jsem tam vyrazila. To, co jsem viděla, předčilo všechna smělá
X+
Mohla jsem to tušit už při první okružní jízdě za účelem zaparkování. Když jsme obkroužili Imperial a sjížděli zpět, zaujal mě velký poutač, nabízející rezidenční bydlení - našinec vesele vyštrachal pozůstatky znalostí, které naposled uplatnil u maturity a nechal se uchvátit nabídkou-zůstávaje v domnění, že jde o stavbu ruské firmy, nedopatřením inzerující v rodné azbuce.
Pak jsme dojeli zdárně na parkoviště a přečetli si ceduli s tarify parkovného - bylo to první a poslední, co bylo možno uzřít výhradně v českém jazyce.
Že se Karlovým Varům přezdívá Ivanovy Vary jsem jako obyvatel poměrně vzdálené lokality české kotliny brala na vědomí a občas dávala k lepšímu jako vtip. Jenže jsou fóry, které kolují za hurónského smíchu, přestože z nich mrazí v zádech - předávají se dál, protože ta krev, která v nich teče, není vaše ani vašich bližních.
Ve Varech krev neteče - naopak, všechno je krásně zlaté, případně mohutně pozlacené, velice(ale opravdu velice) barevné, zachumlané takhle začátkem ledna do kožešin a nesmírně zřetelně nabízené - rusky. Od karlovarského porcelánu přes přezdobené klenoty po malované krajinky. Vkus hlavního zákazníka si opravdu přijde na své.
Na hlavní promenádě si připadáte jako když procházíte Rudým Náměstím.
Co uchvátí nádherou, jsou fasády historických domů. Otázkou je, zda by byly v takovém stavu bez přílivu "nových Rusů", nebo jestli by musela drnčet mezi léčivými prameny jiná řeč. Každopádně má nahodilý návštěvník pocit, že český živel tu byl jen drobným intermezzem.
Z Karlsbadu jsem se tedy vrátila sice s foťákem, ale bez nadšení. Třeba jen nemám ten správný úhel pohledu.
