O zlatých kruzích a nálezném

Když jsem došla do té příjemné vodácké hospůdky, byla jsem jasně první jarní host. Můj krokoměr právě vykazoval poctivých 13,6 km a hostinský byl evidentně nevykecaný.

X+

Byla ta pravá chvíle, aby se zase dostal do sezónní formy a já jsem mu docela ochotně dělala sparingpartnera. Jako mlsná stará kočka jsem si vychutnávala šlehačku na vídeňské kávě a vedli jsme řeči.

Probrali jsme vodáky, co jezdí v napěchované Vltavě o prázdninách i exoty, kteří už léta vyrážejí na vodu zásadně  23. prosince. Zhodnotili jsme geocaching a dostali jsme se na jeho zálibu - hledání pokladů.

"Já zas tak moc ty poklady nehledám, víc mě zajímaj válečný pozůstatky, jen toho času kdyby bylo víc",         -  a měl radost, že si o tom může aspoň vyprávět, když zrovna neběhá po přírodě. S hrdostí mi přišel ukázat nález zrezivělé pušky, kterou měl pečlivě naolejovanou pověšenou na zdi. Pro mě pacifistu to bylo jako by vegetariánovi ukázali pěknou prorostlou flákotu. Pochválila jsem-spíš to nadšení.

"Ale ono se povede opravdu někdy najít poklad, stalo se to jednomu známýmu. Celý to odevzdal. Podle zákona by měl dostat nálezný 10 % z hodnoty. Podařilo se mu objevit velký množství zlatých kruhů z keltský doby. Víte jak to dopadlo?"

Nevěděla jsem a taková švejkárna by mě nikdy nenapadla:

"Řekli mu, že to je nález nevyčíslitelný hodnoty a nedostal nic"

Autor: Miloslava Cejpková | čtvrtek 14.4.2011 6:58 | karma článku: 21,72 | přečteno: 3020x