O věcech vytoužených

Kdysi mi jedna - z tehdejšího pohledu - stará dáma /z dnešního mladá holka/ řekla pravdu, kterou jsem tehdy možná dost dobře neuměla zhodnotit :

"vždycky v životě nakonec dostaneš to, o co jsi hrozně usilovala, akorát to nikdy není ve stejném čase, v kterém o to stojíš, ale někdy jindy, kdy už to ani neoceníš"

- a tak jsem si někdy v roce 2015 koupila nármaně drahý, u věhlasné firmy zhotovený, kožený 3/4 kabát  v mé oblíbené vínové barvě /skvěle ušitý, bez vycpávek/

byl to nápad "de mode" , ale pořád ho mám ráda a předcházela mu dlouhá touha:

začátkem devadesátých let se nosily kožené bundy, nebo kabáty -  v tehdejším stylu s rameny á la Schwarzenegger , dováženými kdovíodkud, kdovíkým - ale kdo chtěl dělat dojem, musel to mít. Moc jsem chtěla tehdy dělat dojem, jenže jsme byli samá půjčka  - 3 děti, byt... a na takovou srandičku prostě nebylo... 

Jsou období, kdy člověku na tom, co nosí, hrozně záleží - to bylo právě ono kožené období -  a moc  bolestně jsem cítila, jak tu touhu nemůžu uskutečnit.

Když jsem si ten sen - se zpožděním o čtvrt století  - uskutečnila, ani jsem si to ve chvíli nákupu neuvědomovala. Ten kabát mi padl jako ulitý a prostě ke mně patřil  :-)

Teď je rok 2022 a když zrovna vyrážím za kulturou, nebo s kamarádkou na kafe a chci být "za dámu", nemám v přechodném období oblíbenější svršek - jo, pardon, mám k němu "chic" klobouk :-)

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Miloslava Cejpková | neděle 24.4.2022 21:30 | karma článku: 21,21 | přečteno: 494x