"Jó, to bylo bezvadný, když mi bylo 16, 18" ... praví většina, jenže většina nejsou všichni - povím příběh jedné kamarádky: neříká se jí to lehce, nikdy to takhle nerekapitulovala:
"Když mi bylo cca 15, byla v módě vychrtlá podvyživená Twiggy. Ve věku, kdy vám na tom nejvíc záleží, je idolem dlouhonohá bezprsá holka.
Když máte někoho, kdo vám vysvětlí, že to není třeba to úplně nejdůležitější, možná to překonáte, když ho nemáte, získáte spolehlivě pocit méněcennosti.
Byla jsem krátkonohá a prsatá. Nikdo mi nevysvětlil nic.
Starší brácha po vojně zůstal na valašsku, mladší ségru jsem měla cvičně jako výchovu k rodičovství - žehlilla jsem jí zástěrky do školky, nutila ráno kakao i vypravovala na letní pionýrák...
Mezitím rodiče koupili chalupu - no chalupu - spíš pastoušku u Lipna. Předtím se těžce střádalo na auto, pak na chalupu... - spousta skrytých vad, oprav...
Bylo mi 16, když jsem byla na prázdninách na chalupě se šestiletou ségrou a taťka očekával, že natřu kadibudku a mamka, že vypleju zahradu... - tak nějak jsem ta přání nesplnila. Kromě toho, že jsem trávila víkendy mícháním betonu na chalupácké opravy.
V základce jsem byla premiantkou, od šesté třídy jsem chodila na výběrovou třídu se zaměřením na sportovní gymnastiku - ctižádostivý otec očekával stejné i na střední a ono nic, utíkala jsem do nemoci, abych nemusela přiznat zklamání. Škola, která byla podle taťky pro mě nejvhodnější /nenadře se, pak se vdá, má rodinu.../, ekonomka, mě vůbec nebavila.
Když jsem potřebovala pochopení a nevěděla jsem si sama se sebou rady, přicházely jen povinnosti a starosti. Taky to byla bouřlivá doba hormonů a neměla jsem nikoho, kdo by mě usměrňoval.
Nikdo mi neříkal,. co ještě jo, co už ne... chyba.
Když mi ještě nebylo 20, zemřel tatínek. Mamka nebyla zvyklá cokoliv vyřizovat. Tak jsem začala chodit ségře třeba i na třídní schůzky..."
Všechno má svůj čas, když člověk musí dřív, než ten pravý čas nastane, dělat věci, které jsou nad jeho možnosti, může ho to zničit, nebo posílit do dalšího života - ale ať už si poradí jakkoliv, nebude asi vzpomínat na dorosteneckou dobu jako na bezstarostnou.
