Jaro je nejpříhodnějším časem, kdy majitel kola vyleští ráfky, majitel kolečkových bruslí vyžene pavouka z tkaniček, majitel psa vyšamponuje mazlíka a všichni vyrazí. Potíž je v tom, že je napadne svorně jedno místo - cyklostezka.
X+
V místech, kde je ještě stezka součástí města, je to navíc současně korzo s promenujícími pěšošlapy, obohacené o babičky, opírající se o kočárky a venčící své nadějné geniální potomky.
Rozumný kolař ví, že tady je jasné béčko a ani se nesnaží vyhnat tachometr na vyšší hodnotu. Šviháci v lakovkách, ani kočárky nemají moc na vybranou, pokud se nechtějí cachtat na polní cestě v blátě nebo drkotat po silnici plné výmolů a olovnatých výparů.
Dál od města, v Českém Vrbném u jezu s oblíbenou občerstvovnou a parkovištěm začíná být složení stezkového osazenstva výrazně odlišné. Z objemných úložných prostor terénních aut jsou vysvobozeny kolečkové brusle, skládací koloběžky a vesele vyskakují chlupatí členové rodiny /ne řidiči - i když..../
Stezka se v exponovaných hodinách mění v manifestaci zdravého životního stylu, jen by potřebovala zdvojnásobit šířku. Naštěstí vesměs všichni dodržují jízdu vpravo a jsou ve střehu. Ve vlastním zájmu: když se začnete moc kochat krajinou a proti vašemu kolu se řítí rozmáchlý inlinista s rozkmihem levá-pravá víc než mohutným, můžete se prohnat kopřivami podél asfaltky a obejmout jeden ze statných dubů, které stezku lemují. Ještě lepší je bruslařská dvojice, ve které předvádí jeden druhému jak jsou namakaní a zapomínají, že nemají trasu v soukromém vlastnictví.
Neotřelým zpestřením je pár set metrů přes obec Bavorovice, kde se hladký povrch cyklostezky mění v těžkou krosovou záležitost, hodnou kola horského, nemluvě o motorových vozidlech, s kterými si tu můžete statečně zazávodit. Tady pokorně zpomalují i rozevlátí bruslaři, pokud nechtějí skončit v prachu cesty.
Vzácnou delikatesou jsou psí lahůdky. Pokud jedete slušnou rychlostí a před vámi potká jeden páníček známého, chápete, že není nic příjemnějšího než poklábosit. Problém je v tom, že pejsan na konci dlouhé šňůry šmejdí právě na druhé straně stezky. Ten špagát vidíte opravdu až v posledním okamžiku, než přeletíte přes řidítka. Psa, pokud jde o menší rasu, nezahlédnete v trávě a křoví vůbec.
Pak už vás může trefit jen zbloudilý golfový míček z hlubockého Clubu.
I přes rizikové faktory se celí natěšení vydáte na cyklostezku příště zase. Pořád je to lepší, než se nechat srazit na silnici neohroženým motoristou.
