Co stačí k radosti.

Nadšení minulý týden bylo nesmírné. Na ten palouk, kterým jsme procházeli při delší poznávací vycházce z chalupy, jsme za předlouhou dobu co na Šumavu jezdíme, ještě nezabloudili. K naší škodě. Když jsme šli podél dolního okraje,

X+

Pak si protáhnete záda, oči srovnáte pohledem do dáli a tomu, co vidíte, se věřit bojíte – protože to, co se červená ve vysoké trávě dvacet metrů od vás by při troše fantazie mohlo vypadat jako křemenáče.

Pak jste od toho deset metrů a už věříte na zázraky, protože naposled jste takový obrázek viděli v knížce říkadel v dětství, kde si ilustrátor s realitou ztvárněných výtrusnic hlavu nedělal a efekt vítězil. – Tak ono je to opravdu možný!!!

– Jásáte, rousáte se trávou od jedné červené hlavy ke druhé a pocit, že opravdová radost, je tak prostá, ovládá vás a snad i ten vrchovatý košík.

Pýchavku obrovskou, kterou najdete při zpáteční cestě a kterou vidíte poprvé v životě, už musíte nést v podpaží..