Ani nový model, ani starožitnost, aneb chvála padesátníků

Narodila jsem se deset let po světové válce - tedy po té druhé, - takže patina, která dělá letitou věc úctyhodnou starožitností se ještě neprojevuje, ale nový model vypadá taky jinak.

X+

Je to zkrátka takový poločas a člověk si naplno uvědomí, proč že se ty padesátiny vlastně slaví s takovým humbukem.

Pak vás napadne, že je to v životě, jako když jste v horách a lezete nahoru - nejdřív jdete zelenými palouky s nepřeberným množstvím omamně vonícího kvítí, na nohou plátěnky a na zádech lehounký baťůžek, pak se terén začne zvedat, musíte zvýšit úsilí, naučit se přeskakovat potoky a přelézat nebo obcházet balvany. Už dost před vrcholem to opravdu stojí zato - plátěnky jste vyměnili za pohorky, ta krosna není z nejlehčích, protože už nabrala "kživotupotřebné", ale když vystačíte s dechem, je to úžasný pocit ze zdolané cesty . To jsou panoramata!

-Najednou je tu vrchol. Blaženě si sednete na šutr a kocháte se krajinou pod sebou a kolem sebe. Ale taky vidíte, že dál to jde sice ještě po hřebeni, ale už přece jen dolů...

Jste padesátník a říkáte si, že si ten pobyt ve výšce chcete užít. Ještě máte dost času než sejdete dolů a začnete kamarádit s darebáky Alzheimerem, Parkinsonem a celou tlupou jim podobných kumpánů.

Setkala jsem se nedávno s jedním vrstevníkem. Vyprávěl mi , jak si s partou kamarádů chtějí uskutečnit sen, který mají odmlada. Pročundrovat Ameriku. A že to musí udělat TEĎ. Dřív na to neměli peníze, děti byly malé a potřebovaly denní péči. Za pár let už nebudou síly ale přibudou nemoci. Bylo jich pět a jeli...

Někoho při tom sezení na vrcholovém šutru napadne, že už toho vyšlapal až příliš a že si vychutná ty zelené palouky v nížinách a bude mít konečně čas dovědět se něco o kytkách, co tam rostou.

Padesátník už zažil, co to je, když stávkuje ta chemická fabrika, co si říká tělo a považuje si , když všechno funguje bezchybně v nepřetržitém provozu. A čas, kdy všechno klape, si umí užít - protože z toho vršku už vidí i dolů a ví, že nic co chce ještě v životě zkusit, nemůže odkládat.

Je mu akorát a jde do toho.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Miloslava Cejpková | čtvrtek 13.3.2008 6:10 | karma článku: 26,04 | přečteno: 1746x