Purpura na plotně nevoní aneb šťastný kravský rok

I když si každý rok na konci prosince stále víc Číňanů všímá toho, že nad nimi přeletí Santa Claus, dobře vědí, že ty pravé Vánoce je čekají až za měsíc, kdy přichází čínský nový rok, letos rok buvola. A před ním je samozřejmě potřeba uspořádat pořádný firemní večírek...

Foto: Sodexo

Když jsem pochopil, že uspořádat večírek pro naše zaměstnance v předvečer čínského festivalu jara alias čínského nového roku alias lunárního nového roku, zkrátka a dobře čínské verze našich Vánoc (zvídaví se mohou podívat třeba na  http://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_Lunar_New_Year) prostě bude potřeba, romanticky jsem se zasnil a přestavil si tlumené světlo, mihotající se stíny vrhané neposednými plamínky dlouhých svíček, tlumené hovory mírně narušující nábožné ticho, které je podbarveno distingovaným zvoněním příborů o talíře. Z utajených reproduktorů se mi nesměle linul šepot koled a vycvičený nos možná dokonce ucítil i františka, který se škvaří o dům dál. S trochou nadsázky tradiční vánoční večírek v Čechách. Když jsem oči otevřel a ocitl se zpátky v realitě, udeřilo mě do nich oslňující bíle světlo. Moderátor se freneticky snaží překřičet kapelu, která se právě rozhodla zneuctít další klasické popové dílo šedesátých let. Kapelu, která si ale za hlavní cíl vytyčila přehlušit tisíc paralelně probíhajících rozhovorů, jež se navzájem vyhecovaly až na úroveň hlasitosti startujícího boeingu, hlučných přípitků vyzývajících ke gan bei, suché sklenici, předstíraných hádek a rvaček. Cíl, který přirozeně nikdy nedosáhne, ale plány mají být ambiciózní. Do toho se právě vyhlašuje tombola a DJ ladí správnou hlasitost karaoke. Vítejte na vánočním večírku v Šanghaji.

Základním kamenem pro úspěch čínského večírku je tombola. A tak jsme ještě ani zdaleka neměli připravenou prezentaci pro zaměstnance, jak nás finanční krize zocelí a co všechno nás čeká v roce (bu)vola, ale zato mi už sekretářka okupovala půlku kanceláře tajuplnými krabicemi, taškami a zámotky. Protože první pravidlo tomboly je, že vyhrát musí každý. Druhé pravidlo je, že moderátor se při vyhlašování musí kroutit jak užovka a řvát jako (bu)vol, aby pokud možno nebylo slyšet, jaké číslo se tahá. A třetí pravidlo je, že po první ceně musí ještě přijít zcela (ne)očekávaně speciální cena. Pokud losování roztáhnete na dobu celého večírku, o zábavu by mohlo být postaráno. A pokud chcete naznačit, že večírek skončil, vylosujte speciální cenu. Zaměstnanci se jako na povel začnou trousit ven.

Samostatnou kapitolou je alkohol. Tento démon západní civilizace má v Číně ještě o to pikantnější příchuť, že ho Číňani jednak špatně snášejí (je to podobné jako se sýrem, o kterém jsem psal na http://capek.blog.idnes.cz/c/47998/Kam-se-podel-muj-syr.html) a jednak prostě neumějí pít. Znovu se mi to potvrdilo, když mě míjel zeleno-rudý kolega při své cestě za uctíváním porcelánového boha a zcela v kontrastu se svým nedůstojným přihrbením mi škytaje vítězoslavně oznámil, že dřív zvracel po dvou deci vína, ale že už laťku pilným tréninkem vyšponoval až na neuvěřitelných půl litru, teď ale kdybych dovolil... Český trénink se tu zkrátka velmi hodí, především pokud jste šéf. Pak totiž vaše funkce obnáší, že musíte obejít všechny stoly a všude společně s přípitkem pronést něco smysluplného. Proto doporučuji začít u stolů, kde je riziko, že budou rozumět anglicky, a propracovávat se hlouběji a hlouběji do bezvědomí spolu s rostoucí jistotou, že to, že na vás kývají, znamená, že slyší, nikoliv že rozumějí. Ono bezvědomí má na svědomí fakt, že přípitek se většinou pronáší slovy gan bei, tedy „suchá sklenice“. Právě ta sklenice, kterou vám před chvílí dobrácky nalili až po okraj a na kterou škodolibě pokukují usrkávajíc ze dna svých pohárků. A pozor: pokud jste opravdu nešikovní, najde se důvod, aby se přípitek opakoval, a pak už je všechno jedno. Možná i proto, že jste na pokraji epileptického záchvatu ze všech těch blesků fotoaparátů snažících se zachytit ....... asi cokoliv. Ještě štěstí, že byly vynalezeny baterie a akumulátory, kdyby ty foťáky zapojili do sítě, znamenalo by to výpadek jistější než u ruského plynu.

Večírek pomalu končí a když už si myslíte, že to máte za sebou, přichází polibek smrti, karaoke. Naivně jsem se domníval, že je výsadou japonské zábavní kultury. Marně jsem si myslel, že k-TV je nějaká televizní stanice. Není, vypadá jako nevinná krabička, která je ovšem od dob vynálezu španělské boty asi nejrafinovanějším mučícím nástrojem, navíc zcela hromadným. Druhá strana téže mince je, že karaoke zpívají v podstatě jen ti, kteří zpívat neumí, takže pokud vás k tomu taky donutí, příjemně zapadnete a publikum vás odmění stejně neoprávněným potleskem.

Navíc, vždyť jsou přeci ty Vánoce! Tedy pardon, čínský nový rok... A protože nastává rok buvola (čínsky "ňjou"), přeji všem Happy ňjou year!