Čínské ztráty a nálezy: cestování, díl 1

V Číně jsem strávil něco přes tři roky. Původní elán psát o svých zážitcích na tento blog každý týden, později každý měsíc a následně aspoň párkrát do roka se už úplně vytratil - jednak proto, že jsem měl čím dál tím méně času, ale i proto, že to, co v první chvíli byly neuvěřitelně exotické dojmy, se postupně stalo rutinou a přestalo překvapovat, lákat a vybízet ke sdílení. Ale teď, kdy se moje čínské dobrodružství chýlí ke konci, rozhodl jsem se vybičovat se k nadlidskému výkonu a stvořit (doufám že) triptych čínských "ztrát a nálezů". Dnes se v první polovině tématu cestování pokusím potenciálním turistům přiblížit, co a proč v Číně stojí za to vidět a zažít, příště mám v plánu napsat pár pozorování pro ty, kteří by tu chtěli pracovat nebo dělat byznys, a nakonec (kdyby snad poté hrozilo vyhoštění...;) o tom, jak vnímám čínskou politiku tak jaksi zevnitř ale přesto zvenku. A pokud budu mít opravdu našlápnuto, možná zvládnu i bonus ve formě třetího pokračování populární "číngličtiny" (poslední lekce viz capek.blog.idnes.cz/c/114402/Cinglictina-lekce-2-vanocni-edice.html )

Daniel Čapek

Pokud jste nikdy v Číně nebyli, pravděpodobně vás jako turistická destinace spontánně lákat nebude - zřejmě budete mít představu o Velké čínské zdi, možná o pekingském Zakázaném městě a pak samozřejmě o Tibetu - ale trmácet se kvůli tomuhle aspoň 14 hodin letadlem (bez přestupu navíc bohužel ani náhodou!)? To už možná radši pár hodin přihodit a letět do Austrálie nebo na Nový Zéland, že? Velká chyba! Velká chyba. Čína určitě není místo, kam se vyplatí zaletět si na prodloužený týden, ale jestli máte aspoň 14 dní, nebo lépe tři neděle, může vám nabídnout úplně všchno - od velehor až po koupání, od -35 až po +45 stupňů, od stepí a pouští až po džungli, lesy a louky a od napůl opuštěných vesnic až po pětadvacetimilionové megalopole. Tak jak na to?

Dnes se v první části dozvíte, na co se připravit a kam určitě musíte. Příště vám prozradím, kam by to ještě taky chtělo, co nesmíte opomenout, ať už budete kdekoliv, a kam tedy rozhodně jezdit nemáte.

Před cestou aneb těžko na cvičišti, ještě hůře na bojišti

Pokud jste otrlí cestovatelé, asi už máte žloutenku A+B naočkovanou, možná jste ani nepropásli poslední tetanovku a v lékarničce se u vás kromě aspirinu najde i nějaké to antibiotikum či prášek na průjem. To bude úplně stačit, tablety na sterilizaci vody nechte doma, nejedete do rozvojové země v tomto smyslu. Dobře, do Tibetu si ještě můžete nechat napsat prášky, které vám usnadní uvykání na nadmořskou výšku, ale musím říci, že třeba mě nijak zásadně nepomohly, stejně jsem se do prvního patra ploužil jak s půlkou jedné plíce. Oblečení i dalších "absolutně nezbytných věcí" doporučuji s mírou - i v menších hotelích vám levně vyperou, koupíte tu až na jídlo skoro všechno, co v Čechách, tak si radši nechte váhovou rezervu na všechny ty serepetičky, co si odsud volky nevolky povezete. Tenisky a sandále poslouží všem příležitostem, a to díky tomu, že ke kultuře Číňani přistupují nekulturně a k návštěvám přírody zase jaksi nepřírodně. Ani na operu se nemusíte bát v kraťasech, tričku a páskáčích. Zdaleka nebudete jediní, navíc vám asi nebude zvonit v jednom kuse mobil, kterým si zároveň nebudete fotit s bleskem účinkující, a v druhé ruce nebudete šustit pytlíkem brambůrků - více v mém článku capek.blog.idnes.cz/c/109155/Sedm-krku-jedna-kapsa.html. No a naopak při návštěvě těch nejzapadlejších přírodních divů očekávejte vydlážděné cesty a v horším případě i nějaký ten asflatíček, betůnek nebo lanovčičku. Jediné, na co opravdu doporučuji myslet, je, že velká část Číny má mnohonásobně vyšši vlhkost vzduchu, než na jakou jsme zvyklí, takže jednak se veškeré zdánlivě nevinné teploty (vysoké i nízké) snášejí o dost hůře, jednak jste pořád zpocení a nic vám neuschne. Kupříkladu teď v 8 večer je za oknem našeho šanghajského bytu snesitelných 35 stupňů, nicméně pokud člověk vyleze ven, teče z něj nejpozději po dvou minutách. Vlhkost je kolem 90 procent, takže skutečně pociťovaná teplota pěkných 48 stupňů.

Rada na závěr: bez dobrého papírového průvodce nevyrážejte, Číňani možná vynalezli kompas, ale orientovat se neumějí ani ve vlastním bytě, takže vám s cestou ani s tím, co zajímavého byste na ní mohli vidět, prostě nepomůžou. A to je dobře, protože byste se s nimi stejně nedomluvili - anglicky tu mluví jen zlomek mladých lidí ve velkých městech (i když jsem kdesi četl, že se tu anglicky učí trojnásobek počtu obyvatel Británie, to jen tak pro srovnání, Čína je veliká - viz můj článek capek.blog.idnes.cz/c/147471/Zhongguo-da-Cina-je-velka-A-tak-trochu-v-pasti.html). A to je vlastně taky dobře, protože pokud byste se s nimi nakrásně domluvili, nikdy vám nemůžou říct, že nevědí (a oni NEVĚDÍ) - takže by vás s úsměvem poslali směrem, který se jim zdá nejvíce feng šuej. Lonely planet, Rough guide nebo český Ikar (DK) vám budou nejspolehlivějšími společníky, věřte mi a proboha se Číňanů na nic ani vzdáleně zavánějícího zeměpisem neptejte.

Pokud jde o letenky, leťte s kýmkoliv, ale pokud máte rádi dobrodružství, doporučuji Aeroflot. Mnoho lidí, kteří se sem za námi vypravili, si užili bezplatný přesun v čase o 30 let zpátky, speciálně při transferu na legendárním moskevském letišti Šeremetěvo.

Jak to všechno stihnout?

Po Číně se vám vedle letadel asi nejlépe bude cestovat nejrychleji rostoucí sítí rychlostních vlaků (jízdenky bohužel musíte koupit až na místě a rozhodně doporučuji tak učinit pár dní před cestou - ne ale víc, než deset, to je zcela nevysvětlitelné pravidlo předprodejů, které se stane o to pikantnějším, pokud si jako my naplánujete a zaplatíte cestu do Tibetu (kam to ze Šanghaje vlakem trvá dva dny), ale ještě dva týdny před odjezdem nevíte, jestli dostanete lístky do spacího vagonu, nebo jestli to budou dva dny prakticky na stojáka, nebo jestli nikam nejedete. Orientačně si vše můžete naplánovat třeba pomocí jízdních řádů na www.travelchinaguide.com/china-trains .

A pak tu jsou letadla - naštěstí jsou v Číně jenom dva druhy letenek: levné a pak ještě levnější - běžně za dvouhodinový zpáteční let budete platit kolem 5-6 tisíc korun, ale možná i méně. Tady se vyplatí, koupit si je v předstihu, akce bývají i za tisícovku - třeba na english.ctrip.com - jenom počítejte s tím, že se let ještě před vaším odletem pětkrát změní, tak buďte ve střehu. Stejné webovky vám pomůžou i s ubytováním, jinak se můžete taky podívat na www.agoda.com a nebo na doporučené osobně prověřené odkazy z některých míst - přímo pod druhým dílem článku.

Když už do Číny, tak se bez tohohle nevracejte

Základem pro vás rozhodně bude Peking, jeho Zakázané město, uklidňující Chrám nebes, procházka starou zástavbou hutongů, které před i po olympiádě mizí tempem čínské ekonomiky (a vězte, že ta i za krize rostla o 10% ročně). To s výletem na Zeď (no, je to trochu důvěrné, ale my už se známe, tak se snad nebude zlobit...) - nejlépe na části zvané Simatai nebo Mutianyu, nikoliv turistický Badaling - zvládnete za 4 dni. Nezapomeňte se večer podívat do oblíbené uličky s údajně poživatelnými příšerkami a taky na pekingskou kachnu - tu byste mohli zvládnout třeba poté, co se necháte resuscitovat po představení šílených artistů.

Šanghaj je asi taky povinná, ale kromě toho, co už znáte z obrázků (koloniální promenáda a hypermoderní půlkilometrové budovy, ke kterým vás z letiště zaveze magnetický vlak, co tři minuty rychluje, minutu jede 420 km/h a pak zas tři minuty brzdí), je zajímavá spíš proto, že se hodí jako východisko do třech dalších destinaci - některé z vesniček na vodě a měst Suzhou a Hangzhou. Vesničky na vodě jsou přesně to, co název napovídá, ale stojí za ten půlden.

To opěvované Suzhou (údajně Benátky východu) pro mě má nad sebou větší otazník - až příliš uměle zakládané zahrady a pár muzeí mi ani po dvou návštěvách nepřijdou adekvátní našponovanému kalednáři zvídavého českého tůůůůristy.

Hangzhou se svým obrovským jezerem, které můžete objet na kole a nad kterým se tyčí kopečky s plantážemi proslulého čaje  "Dračí studna", to už je jiné kafe - ehm - čaj. Dejte mu den.

Na jihu na vás čeká kouzelná krasová oblast Guilin - Yangshuo. Připravte se na to, že budete pořád mokří - buď bude pršet, nebo bude takové vedro, že z toho i vodním buvolům po hlavu ponořeným v bahně polezou oči z důlků, ale stojí to za to. Rýžová políčka a skoro až vietnamsky vypadající obyvatelé vám to vynahradí.

Pokud jste byli dostatečně štastní a dostali jste dvouvstupové vízum (a nebo pokud do "kontinentální" Číny letíte náhodou s přestupem v Hong Kongu), bude tam na vás čekat ukázka, jak by asi mohla vypadat Čína, kdyby jí nevládli Číňani - a to opravdu stojí za to. Dalším úžasným příkladem by byl Singapur, ale to už byste si museli odskočit až skoro na rovník.

Příště se jak už jsem sliboval dozvíte, kam a co ještě také musíte a čemu se máte vyhnout.