Jak přežít v Číně: loupání cibule

Když jsem začal psát tento článek, bylo tomu právě 8 měsíců, 8 dní a s určitou mírou bloggerské licence i 8 hodin, minut a vteřin, co jsem vstoupil do země středu. Jak možná čtenáři vědí z mých předchozích článků, osmička zní totiž v čínštině podobě jako "bohatství", dvě osmičky pak vypadají jako znak slova "štěstí", takže rovnou pět znamená zkrátka tu nejvhodnější možnou chvíli pro první bilanci ztrát a nálezů.

Jsem si vědom jisté troufalosti, se kterou se v době, kdy většina mých šanghajsko-českých známých strávila v Číně násobně více času než já, pouštím do udílení rad, jak to tu bez úhony a naopak s potěšením přežít. Na druhou stranu, kdo někdy odjel pracovat do zahraničí, možná potvrdí, že první půl rok až rok je nejtěžší, protože člověk je ve své podstatě tvor lenivý, který nemá rád změny - a už vůbec ne změnu kultury, jazyka, podnebí a práce najednou a k tomu ještě jako bonus odloučení od rodiny i kamarádů. Proto jsem si s touto zkušeností čerstvě na paměti dovolil vybrat (jak jinak než) osm hlavních poznatků, které mi tu pomohly nejenom přežít, ale dokonce si nové prostředí začít užívat.

1. Připravte se na nejhorší. Hůř už pak logicky nebude

Nepřekonatelný kulturní šok, lidi, co se na vás nikdy neusmějí, smog, špína, samota a deprese... to je zkrácený výčet komentářů mnoha lidí, když jsem jim poprvé řekl, kam mám namířeno. Všechno je pravda. Ale jenom trošku a jenom na chvilku. Kulturní šok se v Šanghaji skutečně koná, ale spíš opačným směrem: čekáte Čínu a jste spíš v China townu v New Yorku. Doprava funguje líp, než u nás, taxikáři jsou levní a přesto se vás nesnaží okrást, jsou tu dobré restaurace a někteří lidé (myslím, že asi tak tři) dokonce mluví anglicky. A i mlha může mít své kouzlo (viz obrázek). Ale pozor, Šanghaj rozhodně není synonymem Číny, pokud míříte někam do vnitrozemí nebo do menších měst (rozuměj "vesnice s méně než 7 miliony obyvatel"), všechno bude trochu jinak.

2. Začněte se učit čínsky. Nedomluvíte se, ale budete roztomilí

Zvlášť pokud jedete pracovat pro firmu, která má většinu nebo (jako v mém případě) všechny zaměstnance Číňany, bylo by bláhové myslet si, že se bez čínštiny můžete obejít. Ne snad, že by se ji člověk mohl při práci jen tak mimochodem za půl roku naučit (no tak jsem se spletl, no...), ale snaha se cení a i na ulici každé slovo jako když pohledáte. Neočekávejte prostě, že tu někdo bude mluvit a hlavně rozumět anglicky. Ve firmě tak možná nejvyšší vedení (a to jen v případě, že firma není místní), jeden až dva fandové Přátel nebo Sexu ve městě a tím končíme. Nejlepší angličtinu jsem bez nadsázky slyšel od náhončích na trhy s padělky. Až budu příště shánět obchodníky s dobrou angličtinou, vím kam jít.

A teď dvě nejdůležitější čínské fráze: jsou to rozhodně tai gui le ("tajguejl'" - moc drahé) a yi bei pijiu ("ibejpiťjou" - jedno pivo). Ni hao (dobrý den) a xiexie (děkuji) se taky hodí, ale od svých čínských protějšků je zase tak moc nečekejte.

3. Pěstujte si trpělivost. A ještě. A ještě. A ještě znova

Možná máte od přírody beránčí povahu, možná na vás i bílá vlajka příměří působí jako rudý hadr na býka. V Číně je to jedno. Typický český flegmatik i cholerik budou mít k nově potřebné míře tolerance limitně stejně daleko. Ona je totiž nekonečná. Tak třeba v práci podle staré známé poučky nejprve řeknete, že něco řeknete, pak to skutečně řeknete a nakonec ještě řeknete, že jste to řekli. Všichni souhlasně přikyvují a nemůžou se dočkat, až začnou váš nápad realizovat. Ve stádiu blažené nevědomosti třeba měsíc myslíte, že na tom opravdu dělají. Když se pak pln očekávání zeptáte, jak to vypadá, zjistíte, že asi pět minut poté, co jste se na všem dohodli, někdo zjistil, že existuje nějaký problém. No a protože si s ním nevěděli rady, prostě všechno dali k ledu. Spravedlivé rozhořčení si nechte na záchod, teď jim jenom pomozte vyřešit problém, a poučeni přidejte k pokynům frázi "a kdybyste se zas na něčem zasekli, nezapomeňte mi dát vědět". Sice nedají, ale snažili jste se...

4. Začněte okamžitě cestovat. Jinak to prostě nemůžete stihnout

Čína je obrovská. Sice má z rozhodnutí strany jenom jedno časové pásmo, ale plochu má asi jako 120 Českých republik nebo celá Evropa od Lisabonu až po Ural. Vyjma toho, že se vykoupete v moři (bojím se to napsat, že jsem si před rokem říkal, že je super, že je Šanghaj u moře), totiž můžete v Číně zažít všechno - poušť ve Vnitřním Mongolsku i věčný sníh v Himalájích, nekonečné mokré vedro na jihu v Kantonu i třicetistupňové mrazy při zimních ledových slavnostech v Harbinu (na fotce - a ano, všechno je z ledu). Vlaky jsou v Číně přesné, pohodlné a levné, zpáteční vnitrostátní letenka stojí tak kolem 3.000 korun a taxíkem se snadno dopravíte na kratší vzdálenosti asi za desetinu české ceny. Nezapomeňte ale na pravidlo č. 2 - bez základů čínštiny budete mít při všech cestách jako návdavek prvek nevyzpytatelnosti.

Mimochodem, s tím jedním časovým pásmem je to pro nás sovy fakt za trest. Pokud pracujete na východním pobřeží, máte běžnou pracovní dobu a nebydlíte od práce zas až tak moc daleko, v létě se vám občas stane, že dorazíte domů ještě za světla. Ve Lhase v Tibetu je pak vidět ještě po deváté, tam ale moc cizích firem centrály nebuduje.

5. Každý den přijde překvapení. To tak prostě je, tak se na něj těšte

Zrovna včera mi někdo říkal, že když člověk přijede do Číny, pochopitelně se v tom zmatku bude nejdřív chvíli plácat, ale asi po dvou měsících začne mít pocit, že už všechno chápe. To mu vydrží tak do půl roku, kdy přijdou první pochyby. A nejpozději po roce konečně pochopí, že Čínu nikdy nepochopí. Musím potvrdit, že přesně takhle se dařilo i mně. Vše, co tu zažívám, je jako loupání olbřímí cibule, vždycky se najde další vrstva. Ideálním příkladem je průšvih v práci, který vám dávkují v homeopatických množstvích každý den po dobu několika týdnů, než konečně pochopíte, že opravdu máte problém.

Spousta překvapení je ale příjemných, třeba když správci domu nahlásíte, že byste potřebovali někoho, aby se podíval na kapající odpad, a ten člověk stojí u vašich dveří dřív, než vyjedete nahoru výtahem. Nebo že na ulici nikdy nenajdete ani smítko nepořádku. Mám podezření, že v rámci plné zaměstnanosti má každou ulici v Šanghaji 24 hodin denně 7 dní v týdnu na starosti minimálně 20 metařů...

Zvláštní kategorie překvapení souvisí s rychlostí všeho v Šanghaji. Tedy kromě aut. Každý den se začíná stavět nějaký nový mrakodrap, každý den máte na své jediné naučené trase novou objížďku. Obchod, kde jste byli před týdnem, najednou prostě není. A neexistuje už ani ten dům, kde ten obchod byl. On vlastně neexistuje celý blok a dost možná půlka čtvrti.  V tomto ohledu se Šanghaj podobá Pekingu těsně před olympiádou. Ale aspoň zůstáváme pořád ve střehu. A to se tu dost hodí, zvlášť v městském provozu, kde auta berou semafory indikativně a většina mopedů lstivě jezdí na elektriku, takže je slyšíte až ve chvíli, kdy těsně za vámi na přeplněném chodníku radostně zatroubí. Ne, že by neměly vyhrazené pruhy, logické vysvětlení nehledejte, slovo logika (luoji) přejala čínština foneticky a teprve nedávno. Ostatně stejně jako luomandike, romantický.

6. Začněte dělat něco čínského. Je fakt jedno, co

Jóga nebo tai chi jsou klasická volba. Kaligrafie nebo čínská medicína už vyžadují trochu více odhodlání a chtít hrát s Číňany mahjong (ma jiang) je úplně z říše snů. Ale pokud hrajete ping pong nebo badminton, asi si tu rychle najdete čísnké parťáky. Nebo můžete prostě o víkendu do parku pouštět draky. Musíte ale u toho mít vyhrnuté tričko až nad břícho, abyste se náležitě chladili, a v druhé ruce deštník, který bude vaši bělostnou kůži chránit před zlovolnými slunečními paprsky. Nejpozději v tu chvíli si budete připadat opravdu čínsky.

7. Nemějte přehnaná očekáváni

V Číně jde všechno. Jenom tak trochu naruby. Věci, o kterých si myslíte, že jsou otázkou jednoho telefonu, se můžou protáhnout na měsíce. Zato několik nových linek metra rozsahu přibližně dvojnásobku stávající pražské sítě, které se staví u příležitosti Expo 2010, budou postaveny asi za 2 roky od rozhodnutí. Ve frontě na cokoliv si myslíte, že vyrostete, když 3 prodavači obsluhují jednoho zákazníka, přičemž jeden markuje, druhý vám podává zboží, abyste si ho sami dali do tašky, a třetí jim udílí rady. Když ale čekáte spolu s dalšími pěti sty lidmi na vlak, je organizace lepší než při odbavování business třídy na letišti. Zkráceně: kdekoliv někdo učinil nějaké rozhodnutí nebo zavedl systém, prostě to tak je a bude a funguje to. Pokud ale mají Číňané svobodu kreativity a samostatnosti, projeví se v nich hluboce zakořeněná váhavost, neschopnost organizovat sama sebe a snad i lenost. Takže, když něco skutečně potřebujete, máte v podstatě 3 možnosti: buď vytvoříte vývojový diagram toho, co je potřeba udělat, a to do poslední eventuality, nebo si musíte vzpomenout o pár měsíců dřív, a nebo - a tak to většinou stejně končí - si to uděláte sami.

8. Moc mi nevěřte

Zkusím tento článek zrevidovat, až tu budu osmnáct měsíců (na 88 si totiž rozhodně netroufám), tak se sem zas přijďte podívat, jestli jsem už tu cibuli oloupal!