Jako svědomitý světoběžník jsem ještě před odjezdem do Číny podstoupil velmi zajímavé a podnětné školení o kulturních odlišnostech Země středu na olomoucké univerzitě. To mě do určité míry naplnilo příjemným očekáváním, zároveň ale i strachem, že sotva položím nohu na rozpálený beton mezinárodního letiště v Šanghaji, okamžitě se mi podaří smrtelně urazit prvního Číňana. Ale ono to není tak horké...
www.thelensflare.com
Že se Čína vyvíjela bez valného vlivu toho, co považujeme za naši - řekněme západní - kulturu, je jasné i těm, kteří ji ještě nikdy nenavštívili, tedy konec konců i mně. S vědomím fatálního nedostatku povědomí o tom, co je konfucianismus, taoismus, co je čínské tabu a co naopak nutnost, a jestli to, co je pravda, je podle čínských měřítek zároveň i správné, jsme se s manželkou pokusili o nemožné: během dvou dní na skvělé Konfuciově akademii olomoucké univerzity dohnat 5000 let rozdílného vývoje našich kultur. Mimochodem, za těch 5000 let nemůžu dát ruku do ohně, v jedné knížce jsem četl, že před nástupem komunismu byla Čína říše třech tisíciletí, a na interpretaci toho, jak se během šesti dekád dá nahnat čas odpovídající celé křesťanské historii, si netroufám.
Jednou z podstatných součástí čínské kultury, nebo ještě spíše národním koníčkem a vyhledávanou kratochvílí, jsou symboly a jejich interpretace. To platí i o symbolice chování, proto je třeba mít na paměti, že je podstatné, kam si sednete ke stolu během formální i neformální večeře, jestli se při té příležitosti chopíte nesnadného úkolu alespoň trochu ohlodat naservírovaný vařený kuřecí pařát ještě předtím, než se jej marně pokusíte skrýt pod rýži, a jestli přípitek s kolegy pronesete anglicky nebo jakkoli nesrozumitelnou a lámanou, ale čínštinou. Nejdůležitější člověk totiž vždycky sedí proti dveřím a ochota nebo neochota otestovat tajemnější kouty čínské kuchyně i jazyka jsou podstatné pro interpretaci toho, jestli jste sem přijeli jen na skok, nebo jestli to myslíte vážně a hodláte skutečně nějakou dobu zůstat. Tak alespoň moje chování dokázali okamžitě interpretovat moji noví kolegové.
Povzbuzen prvotními lingvistickými úspěchy jsem se během večeře rozhodl prokázat hloubku svojí znalosti čínské kultury a připravil si virtuální hattrick, který ostatně dal název tomuto článku. Kytice čtyř bílých lilií. V Čechách bychom se možná pokusili o lichý počet květin, ale obecně bychom tento pugét asi bez většího přemýšlení předali a s potěšením i převzali. Já jsem ale byl příslušně vyzbrojen neprůstřelnou znalostí čínské symboliky, a proto jsem zaútočil: "Řezané květiny asi v Číně nejsou vhodným dárkem, že?" (rozuměj: řezané květiny se používají pouze na pohřbech, předat hostitelce při návštěvě kytici květin se rovná přání brzké cesty šest stop pod zem). Odpověď, že kytice se běžně dávají a naopak jsou velmi moderní formou malé pozornosti, mě poněkud znejistila, nicméně jsem naštěstí ještě měl v zásobě další velmi ostrou munici: "A co takhle bílá barva, asi se pro většinu příležitostí nehodí, že?" (rozuměj: bílé oblečení nosí Číňani jako barvu smutku). Odpověď začala slibně - prý se opravdu nehodí pro všechny příležitosti (hurá, jsem doma!), byla by považována za zcela neakceptovatelnou, pokud by si ji člověk oblékl .... na pohřeb (a je konec!).
Sen o zlatém hattricku znalostí o čínské symbolice se rozplynul, a tak už jen ze setrvačnosti zkouším třetí připravené eso (teď už ho považuji spíš za spodka nebo desítku): "A co symbolika čísel, taková čtyřka není úplně fajn, že?". Není, výslovnost číslovky čtyři se totiž až příliš podobá slovu smrt.
Díky bohu, aspoň částečná záchrana tváře (o tváři a její důležitosti někdy příště) se tedy nakonec podařila. A jaké je poučení z této bajky? Ano, Čína určitě má své tradiční kořeny, které se Evropanům mohou stát kořeny bludnými, ale vliv globální kultury je alespoň v kosmopolitních městech, jako je Šanghaj, nám umožňuje docela v pohodě přežít. Koneckonců, to dokládá i intenzívní přítomnost jiné skupiny symbolů, jejichž interpretace je nám důvěrně blízká, třeba zlatých obloučků na červeném poli nebo karikatury rozesmátého kentuckého plukovníka Sanderse!
