Veškerá moc patří lidu?

Volby jsou tedy definitivně odloženy. Ne že by bylo dnešní rozhodnutí nějakým velkým překvapením, podobný výsledek se tak nějak všeobecně očekával, přesto ale patří Ústavnímu soudu dík za to, že se nenechal ovlivnit politickým tlakem a jednorázový zákon zrušil. Co si však zaslouží pozornost, jsou některé detaily kolem dnešního dění.

Už při samotném jednání soudu, kdy vystupoval za poslaneckou sněmovnu její místopředseda Lubomír Zaorálek, došlo k zajímavým momentům. Tak například když se soudkyně Wagnerová ptala, proč konkrétně chtěla ČSSD svrhnout vládu v polovině evropského předsednictví a jakou alternativu vlastně chtěla lidem nabídnout, jistě jsem nebyl sám, koho by jasná odpověď zajímala. Samozřejmě že místo toho jsme se dočkali jen obecných prohlášení a vyplynulo pouze to, že socialistům šlo od začátku jen o předčasné volby. Takový přístup vskutku není příliš konstruktivní. I tak ale nebyl důvod pro schvalování jednorázového zákona, když ústava jasně stanoví, jak lze k rozpuštění sněmovny dospět.

Také stojí za tamyšlení, jak na dnešní rozhodnutí reagovali politici:
Nejtvrději se vyjádřil Jiří Paroubek. Rozhodnutí Ústavního soudu je podle něj „v rozporu s principem Ústavy, že veškerá moc patří lidu“. Čili podle pana Paroubka z principu, že veškerá moc patří lidu, vyplývá to, že se poslanci nemusejí ohlížet na ústavu a mohou si ji podle potřeby měnit? Zajímavé. Otázka je jen, kdo je v Paroubkově pojetí ten lid.
Rozhodnutí soudu si nechce nechat líbít ani pan prezident. Řešením je podle něj omezit Ústavnímu soudu jeho pravomoci: „Chceme-li se dnes i do budoucna vyhnout podobným situacím, které hrozí chaosem a ohrožují celou společnost, blíží se chvíle, kdy bude nutno přijmout novou ústavní definici pravomocí Ústavního soudu“. Člověk by si naivně myslel, že chaosem hrozí spíš libovolné doplňování ústavy na jedno použití podle momentálního přání politiků, než důraz na její dodržování v platné podobě.
Slova o tom, jak je potřeba soud potrestat, jsou slyšet i z některých parlamentních stran. Je z nich znát postoj jejich představitelů k ústavě. Zajímalo by mě, zda je to jen takové hrození zhrzených politiků za trest, že jim soud hází klacky pod nohy, anebo vážně plánují přijímat v budoucnu taková jednorázová opatření pravidelně. Představte si nikým nekontrolovanou a nekontrolovatelnou ústavní většinu, která podle libosti mění délku mandátů sobě i ostatním. Že by například Václav Klaus obdržel za své zásluhy doživotní prezidentsví? Děkuji, nechci. To už bych opravdu raději viděl na Hradě skutečného krále. Ten by se totiž aspoň nemusel zodpovídat této všemocné většině.
Podstatou moderní demokracie totiž nejsou svobodné volby, ale rozdělení a omezení moci (ironické je, že toutéž myšlenkou argumentoval při jednání soudu i pan Zaorálek). Proto se moc dělí na legislativu, exekutivu a judikativu. Proto máme dvě komory parlamentu s odlišným volebním systémem, aby se mohly navzájem korigovat. Proto máme krajské samosprávy, volené nezávisle na centrální moci. A proto jsou i v moderních monarchiích králové a královny nejenom na okrasu, ale plní roli hlavy státu nezávislé na politických stranách. U nás bohužel krále nemáme, ale tím spíš bychom měli oceňovat roli Ústavního soudu, který může čas od času promluvit do politiky, aniž by byl její součástí. A to je to, co se politikům nelíbí.

Ještě bych se nerad dopustil toho, co až příliš často dělají masová média, která s oblibou redukují politickou scénu na dvě nejsilnější strany, nebo v lepším případě na parlamentní strany. Chtěl bych tedy pochválit slušná vyjádření například od KDU-ČSL, TOP 09, Věcí veřejných, Evropských demokratů a Alternativy, kteří stanovisko soudu nejen respektují, ale i schvalují.

Teď ještě si z postojů stran vzít poučení při volbách.