Podepiš Lisabon, nebo tě odvoláme!

Události kolem Lisabonské smlouvy se dostávají do obrátek. Němci a Francouzi zuří a vyhrožují, Václav Klaus si zatím trvá na svém a „odporuje vůli lidu“.

Nechme stranou obsah Lisabonské smlouvy a debaty o tom, jestli je dobrá nebo ne, komu pomůže a komu uškodí a podobně – chci jen okomentovat momentální dění okolo ní. Taky bych rád předeslal, že se neřadím k příznivcům Václava Klause, v mnohém s ním nesouhlasím a jeho nejnovější požadavek vztahující se k Benešovým dekretům nepovažuji za nejšťastnější. Také si myslím, že evropské instituce určitou reformu potřebují, ale současný postup násilného prosazování Lisabonské smlouvy je vskutku mírně řečeno podivný.

Co mě naprosto zarazilo, je jednání evropských diplomatů, kteří jdou přes mrtvoly a chtějí prosadit Lisabonskou smlouvu odvoláním prezidenta nebo změnou české ústavy. O svém názoru na účelové změny ústavy jsem tu už psal a samotná myšlenka, že němečtí a francouzští diplomaté otevřeně uvažují o sesazení českého prezidenta, hrozivě připomíná některé temné kapitoly našich moderních dějin. Možná ale právě to by nám mělo napovědět, co si někteří politici představují pod onou „funkčnější“ a „akceschopnější“ Evropou. Třeba ještě budeme litovat, že jsme se po pádu komunismu nevrátili k staré dobré monarchii; krále by nám aspoň nemohli odvolat.

Drzost některých vyjádření opravdu nezná mezí: „Pokud prezident brání demokratickému procesu a oponuje rozhodnutí parlamentu, stejně jako vůli lidí, dostává se za hranu zákona a bude muset čelit důsledkům,“ řekl jakýsi německý diplomat. Rozhodnutí parlamentu je jedna věc, o demokracii se dá diskutovat, ale proč se u všech všudy musí ohánět vůlí lidu? Dostal snad český lid možnost se vyjádřit? Nedostal a nejspíš ani nedostane (a to podle posledního průzkumu jsou názory prakticky půl na půl). Podobně vyznívá výrok francouzského státního tajemníka pro evropské záležitosti Pierra Lellouche, podle kterého „jediný muž nemůže bránit vůli 500 milionů Evropanů“. Jakých 500 milionů? Od té doby, co byla Evropská ústava ve Francii a v Nizozemsku referendem odmítnuta, byli občané pro jistotu téměř všude od rozhodování odstaveni. Jediný lid, který by snad ještě mohl vyjádřit svou vůli, jsou Britové. Ti by ale mohli hlasovat špatně, což se nesmí připustit.

Pokud jde o postup Václava Klause samotného, někteří čeští politici mu vyčítají, že porušuje ústavu. Zapomínají ale, že jako prezident složil přísahu, kde se říká: „Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ A Klaus se nepochybně snaží ji plnit a svůj úřad opravdu zastávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Na rozdíl od mnoha zákonodárců, kteří jsou v lepším případě hlasovacími automaty svých stran, v horším případě podléhají tlakům ještě mnohem podivnějším.