K výsledkům studentských voleb trochu jinak – Část první

Kompletní výsledky studentských voleb nejsou nijak překvapivé. O tom, že ČSSD propadla, se napsalo dost; příliš se ale nezdůrazňuje, že podle studentských voleb dokonce není ani nejsilnější levicovou stranou.

Studentské volby mají jednu zásadní přednost před běžnými průzkumy veřejného mínění. Jakkoli se jejich výsledky samozřejmě nedají zobecňovat na celou populaci, v jistém smyslu mají mnohem lepší vypovídací hodnotu než všechny předvolební průzkumy, kterými nás nejrůznější agentury zásobují. Proč? Protože známe kompletní výsledky. Všimněte si, že předvolební průzkumy zásadně ignorují strany s výsledkem pod jedno procento, někdy i pod tři procenta.¹ Výsledky studentských voleb nám tak daly možnost sledovat některé poměrně zajímavé trendy. Ale o tom později.

Kromě propadu levice se jako hlavní téma podává úspěch Dělnické a Pirátské strany. Někteří politici se snaží dokonce úspěch DSSS podat jako skandální překvapení (asi aby odvrátili pozornost od vlastního fiaska). Přitom každý, kdo sledoval například Virtuální volby, musel být na podobné výsledky připraven. Mimochodem, představitelům ČSSD, kteří se vymlouvají, že za jejich neúspěch může současná vypjatá atmosféra (a jak jinak, štvavá kampaň nepřátelských médií), bych připomněl, že Virtuální volby vykazují stabilně podobné výsledky už od loňského roku, kdy byl projekt spuštěn. Zjevně populismus Dělnické strany zabírá na mladou generaci lépe než populismus ČSSD.

Hlavním nesmyslem, který se ale bohužel objevil ve většině médií, je tvrzení, že do sněmovny se z levicových stran dostala pouze ČSSD. Naprosto přitom ignorují fakt, že jiná levicová strana – DSSS – dostala ještě víc hlasů.
Chcete namítnout, že DSSS přece není žádná levice, ale ultrapravice? Nenechte se zmýlit; často omílaná lež by se neměla stávat pravdou. A klišé, že nacionalismus se automaticky rovná ultrapravici, je opravdu opakováno s neobyčejnou tvrdošíjností. Většinou se toto zažité zařazení ani nikdo nepokouší zdůvodnit, a pokud ano, argumenty jsou obyčejně dost vágní: například že fašismus vznikl z konzervatismu a nacismus přejímá mnoho z fašismu, tedy i nacionalismus obecně musí být pravicový (podle stejné logiky bychom ale museli za pravicové označit třeba sociální demokraty, kteří přejali mnoho jak z konzervatismu, tak liberalismu²) nebo že nacionalismus je antikomunistický (že by všichni odpůrci komunistů byli automaticky pravičáci?). Nacionalismus sám o sobě tedy opravdu důkazem pravicovosti není. ³

Jak potom stranu zařadit na pravo-levé ose (která je ale pro popis reality dost zjednodušující a některé skutečnosti prostě nepostihuje)? O levicovosti svědčí už sám název Dělnická strana sociální spravedlnosti, stejně jako to, na koho cílí svou agitaci. Ale roli hraje i zřetelný vztah k nacionálnímu socialismu, jedné ze dvou nejdestruktivnějších levicových ideologií, které svět ve dvacátém století zasáhly. Komu to nestačí, tomu doporučuji prostudovat jejich volební program (zejména ekonomickou oblast, například omezení vlivu velkého kapitálu a státní kontrolu významných odvětví) a porovnat jej se základními charakteristikami pravicové a levicové politiky. Výstižně je to rozvedeno například v tomto článku.

Můžete oprávněně podotknout, že jak název, tak program mohou být u politických stran často zavádějící. Proto je dobré sledovat i činnost strany a způsob, jak oslovuje voliče. Vraťme se tedy ke studentským volbám a nechme promluvit řeč čísel. Oficiální výsledky totiž přinesly jeden poměrně zajímavý ukazatel: výsledky jednotlivých stran podle typů škol (Gymnázia, SOŠ a SOU). Že opravdu existuje souvislost mezi pravicovým či levicovým charakterem stran a rozvrstvením jejich voličů mezi různými typy škol, dobře ukazují následují grafy (kam jsou zařazeny jasně levicové a pravicové strany):

A nyní nechám laskavému čtenáři k vlastnímu posouzení, do které z výše zmíněných skupin se podle stejného ukazatele Dělnická strana sociální spravedlnosti sama zařazuje. Jinými slovy, jak oslovuje potenciální voliče. Posuďte sami:

Když se pak zamyslíme nad tím, že ČSSD ani KSČM se nijak zlášť nesnaží mladou generaci oslovit, není žádným překvapením, že se najde strana, které se úspěšně daří tento prostor vyplňovat.

V druhé části článku bych se v souvislosti s výsledky studentských voleb chtěl věnovat dalším menším stranám, kterým se tolik pozornosti médií nedostalo.

1) Ano, vím že se to zdůvodňuje tím, že výsledky pod touto hranicí by nebyly statisticky průkazné. Ale přitom se agentury neostýchají uvádět v grafech preferencí přesné hodnoty a bohorovně prohlašovat, která strana má a která nemá šanci uspět, a pouze pod čarou se občas najde drobná poznámka, že statistická chyba může být až 3 %.
2) Více k tématu si můžete přečíst tady.
3) K levicovému nacionalismu doporučuji například tento článek.