Jaké strany vlastně lidé volili aneb ohlédnutí za eurovolbami

Je to skoro pět dní, co byly ohlášeny první volební výsledky. Od té doby byla zveřejněna nesmírná spousta zpráv a komentářů, týkajících se výsledků voleb. Určité informace ale mezi těmito zprávami chyběly a musel jsem si je zjistit sám.

Volební výsledky i s podílem menších stranMatej Cadil
Pokud jde o výsledky voleb, média jako obvykle referují téměř výhradně o tom, že „ODS porazila ČSSD“ případně o tom, že „ČSSD i přes svou porážku významně posílila oproti minulým volbám“. V širší rovině se pak píše o tom, že ve volbách uspěly pouze osvědčené strany a malé strany podle očekávání utrpěly debakl. Skoro to vyznívá jako „Vidíte, my jsme vám to říkali.“ Ani není divu – když se několik týdnů před volbami na každém kroku objevovaly průzkumy, uvádějící jen čtyři až pět nejsilnějších stran a obvyklí odborníci moudře pokyvovali hlavou a sdělovali nám, že menší strany nemají šanci se do europarlamentu dostat, je celkem přirozené, že se to na výsledcích voleb projevilo.
Přesto je ale možné podívat se na volby trochu detailněji a z takového pohledu, jaký se v médiích obyčejně opomíjí. Stačí přitom jednoduché počty, abychom dospěli k zajímavým poznatkům: 24,2 % hlasů připadlo jiným stranám než čtveřici úspěšných. Tedy jedna čtvrtina z voličů, kteří k volbám skutečně dorazili, nemá v europarlamentu žádné zastoupení. Je to víc hlasů než získala celá ČSSD, samo o sobě to je bezprecedentní výsledek, jenž ledacos vypovídá jak o vztahu lidem k etablovaným stranám, tak i o efektivitě našeho volebního systému. Když se na to podíváme z druhé strany, tak čtyři velké strany dostaly 75,65 % platných hlasů, což vzhledem k nízké volební účasti znamená, že zvolení europoslanci reprezentují pouhých 21,35 % oprávněných voličů. Není to mnoho, že?
24,2 % hlasů pro malé strany by teoreticky odpovídalo pěti europoslancům. Teoreticky. Prakticky je jasné, že se vždy najdou menšinové názorové proudy, které zastoupeny neísou. Ale i vezmeme-li v úvahu současné volební výsledky, zjistíme, že například eurooptimistické strany s velmi podobným programem (EDS, Věci veřejné, Starostové a nezávislí, SNK Evropští demokraté, Liberálové.CZ) získaly dohromady 9,29 % hlasů, což je víc než KDU-ČSL a stačilo by to bohatě na dva europoslanecké mandáty. Nehledě na to, že kdyby byli postavili společnou kandidátku, jistě by jim svým hlasem přispěli i lidé, kteří se v momentální situaci oprávněně báli propadnutí (před pěti lety podobný program získal 11 % hlasů). Podobné je to se stranami euroskeptickými (Suverenita, Svobodní, Libertas.cz), jež získaly dohromady 6,46 % hlasů a mohly by tak společně vyslat do europarlamentu aspoň jednoho kandidáta (ne že by mě netěšilo, že paní Bobošíková musí štrasburské a bruselské lavice opustit).
Co také stojí za zmínku, je neobvykle velký počet stran s výsledkem mezi jedním a pěti procenty. Devět menších stran tak získalo aspoň nárok na finančí příspěvek. Před pěti lety to byly pouhé tři strany (spolu s dvěma menšími stranami, které tehdy pětiprocentní hranici překročily) a například v minulých parlamentních volbách jediná strana (SNK Evropští demokraté).
Zajímavé je dát výsledek voleb do souvislosti se známou politologickou poučkou, že malá volební účast prospívá velkým stranám. Při těchto volbách přes rekordně malou volební účast volilo malé strany 24,2 % voličů. Jak by asi výsledky vypadaly při větší volební účasti?
Celkově se dají výsledky voleb interpretovat tak, že voliči opravdu chtějí změnu – ostatně to odpovídá nedávnému výzkumu, podle kterého 92 % lidí není spokojeno se současnou politickou situací. Lidé si zjevně přejí volit i někoho jiného a problémem malých stran není to, že by nebyly pro voliče zajímavé a neměly potenciál zaujmout, ale jejich neschopnost dohodnout se a reprezentace jednoho názorového proudu několika různými stranami.
Je škoda, že o něčem takovém se média příliš nezmiňují a omezují se na opakování obecných tvrzení typu „malé strany neuspěly.“ Nebýt nejnovější aktivity Miroslava Kalouska a jeho chystaného TOP 09, stěží by se o menších stranách někdo zmínil. V nejbližších dnech, 21. června, se ale také chystá setkání (http://www.veci-verejne.cz/clanky/zveme_vas_na_konferenci_of_09 ) pořádané stranou Věci veřejné, kde by se mělo jednat o budoucí spolupráci menších stran. Možná se tak dočkáme zajímavého vývoje. Osobně doufám, že spolupráce bude úspěšná; lidé, kteří nejsou spokojeni s politikou současných stran (a že jich není málo), by si jistě zasloužili získat zastoupení.