Jak je to s tím většinovým volebním systémem?

Jedna ze vzácných věcí, na kterých se politici napříč spektrem shodnou, je nutnost upravit stávající volební systém. Ze dvou největších stran, stejně jako od některých komentátorů, zní často požadavek na zavedení většinového systému. Je ale většinový volební systém vskutku tak vynikající volbou?

Ukázka deformace volebních výsledků ve většinovém volebním systému: Strana s největším počtem hlasů získala méně mandátů než druhá v pořadí, třetí strana má výrazně menší zastoupení, než by odpovídalo počtu hlasů (Jde o volby z roku 1929 ve Velké Británii; C = konzervativci, Lab = Labouristé, L = Liberálové, Ind = Nezávislí, Com = Komunisté)

Nejčastějším argumentem pro takový systém je zajištění akceschopných vlád. Často se také zmiňuje, že lidé pak mohou volit spíš osobnosti než strany, a že zvolení kandidáti mají jasnou vazbu na svůj obvod. Díky tomu potom nesou větší osobní zodpovědnost a naopak jsou méně závislí na stranických sekretariátech.

To všechno jsou sice chvályhodné věci, ale to ještě vůbec nemusí znamenat, že zrovna většinový systém je nutně jejich zárukou. (pro základní informaci o rozdílech volebních systémů se můžete podívat sem) Například velmi těsné volební výsledky nejsou výjimkou ani ve většinovém systému ve Velké Británii. Většinový systém také vůbec nezaručuje, že lidé dají přednost osobnostem před stranami – jen si vzpomeňte na předloňské krajské volby, kdy Paroubkova populistická kampaň proti vládě způsobila oranžovou záplavu i v senátu a spousta kvalitních osobností na to doplatila.
Klasický většinový systém má navíc další podstatné nevýhody, z nichž nezřetelnější je deformace volebních výsledků: Nejenže velké strany získávají zastoupení na úkor malých, ale snadno může dojít třeba k tomu, že zvítězí strana, která celkově dostala menší počet hlasů. Velké množství propadlých hlasů také tlačí voliče k negativní a taktické volbě – zatímco dnes se leckdo zdráhá volit strany, které mají okolo 5 % preferencí, ve většinovém systému by se lidé tím spíš báli volit kohokoli kromě dvou nejsilnějších.

Většinové prvky

Někteří politici lišácky místo většinového volebního systému požadují jenom zavedení většinových prvků (mimochodem, některé většinové prvky zavedly ODS a ČSSD už v dobách opoziční smlouvy, což dělá potíže dodnes). Problém je, že není úplně jasné, co si má člověk pod těmito většinovými prvky představit. Můžou tím být myšleny tak odlišné věci, jako na jedné straně zvětšení počtu volebních krajů (dál diskriminující menší strany) a na druhé straně zvýšení vlivu voličů na uspořádání kandidátek (pomáhající prosazení kvalitních osobností).

Při debatě o volebních systémech je potřeba si uvědomit, že možných variant existuje mnoho a každá má své výhody i nevýhody. Současný volební systém bohužel kombinuje spíš nevýhody většinových i poměrných systémů: Diskriminuje malé strany a stejně vede k patovým výsledkům. Pokud by tedy mělo dojít ke změně, bylo by v obecném zájmu přebírat žádoucí prvky a potlačit ty nežádoucí.

Jak přesně by měl volební systém vypadat, to by bylo na další sáhodlouhé pojednání, a tak jen některé z myšlenek, ke kterým jsem dospěl: Volbě kvalitních osobností by prospěl větší význam preferenčních hlasů. Ideální by pak bylo, kdyby bylo možné dávat preferenční hlasy i jednotlivým kandidátům napříč stranami, jako to je možné v komunálních volbách. Samozřejmostí pro rovnou politickou soutěž by pak mělo být odstranění pětiprocentní klauzule, která deformuje volební výsledky. Dalo by se mluvit i o jiných změnách, jako je omezení státních příspěvků stranám nebo odvolatelnost politiků.
Takový volební systém by mohl úspěšně zkombinovat výhody systému poměrného i většinového a zajistit lepší možnost reálně ovlivnit výsledky voleb a složení politické reprezentace. Škoda, že se takových změn nejspíš hned tak nedočkáme.