Včera zasedli v Hyde Parku na ČT24 dva zástupci agentur, které nás před volbami krmily různými průzkumy, jež byly po sečtení hlasů usvědčeny ze značné nepřesnosti. Dokázali svůj omyl vysvětlit? Neřekl bych.
Dvě nejznámější agentury pro výzkum veřejného mínění předpokládaly zisk ČSSD přes třicet procent hlasů, skutečný výsledek byl jen kousek nad dvaceti. Ze všech agentur předpovídala možnou středopravou koalici jen Factum Invenio, a to ještě jen s podporou KDU-ČSL. Obyčejně se mluví o statistické chybě u velkých stran okolo tří procent, ale tady se rozdíl pohyboval úplně v jiné rovině; třicet a dvaadvacet porcent je zásadní rozdíl, stejně tak jako předpovídaných deset a získaných šestnáct procent pro TOP 09. „Splést“ se o třetinu je opravdu dost, a jak píše například Karel Hvížďala, něco takového se ve vyspělých demokraciích nestává.
Pokud tato nesrovnalost nevznikla záměrně, znamená to, že výzkumy trpí značnou nepřesností. Je samozřejmé, že žádný výzkum nemůže popsat realitu zcela přesně a většinou je to možné tolerovat, protože nám to poskytuje určitý, byť třeba nedokonalý, obraz reality. Ale výzkumy volebních preferencí se liší tím, že ony nejenom realitu popisují, ale dost významně ovlivňují. Osudné to může být hlavně v kombinaci s pětiprocentní klauzulí: Je jasné, že když se nějaká strana pohybuje v průzkumech kolem tří až čtyř procent, tak mnoho jejích potenciálních voličů radši dá svůj hlas někomu, kdo je bezpečně nad deseti procenty.
Když ale mohou být výsledky průzkumů tak nepřesné, jak se teď ukázalo, dost to zpochybňuje jejich věrohodnost a oprávněnost jejich vstupování do předvolebního rozhodování voličů.
Vědci v pořadu argumentovali tím, že se přece lidé podle průzkumů nerozhodují, a že to byla Paroubkova chyba, když se při čtení třicetiprocentních výsledků už viděl v premiérském křesle a dával to arogantně najevo. Také tvrdili, že tato změna preferencí byla dílem několika posledních dní, a proto se do předvolebních průzkumů už náležitě promítnout nemohla.
Faktem ale je, že průzkumy nepochybně svůj vliv mají. Jako příklad stačí uvést volby v roce 2006 a tehdejší úspěch Strany zelených, jejíž výsledky se dlouhodobě pohybovaly okolo tří procent a dnes se do této roviny vrátily. Když ale tehdy v jednom průzkumu přesáhly její preference pětiprocentní hranici, vzápětí vylétly až k deseti procentům. Náhoda? Stěží.
A že je nepřesnost průzkumů způsobena tím, že se názor lidí těsně před volbami změnil? Tím ale jinými slovy říkají, že na rozhodování voličů a tím pádem i výsledek voleb může mít vliv třeba to, jestli se nějaký výzkum udělá o dva dny dřív nebo později. A taková představa mi nepřijde příliš lákavá.
V těchto volbách se vytvořila taková atmosféra nespokojenosti, že mnoho voličů se odvážilo „risknout“ a hodit svůj hlas stranám, které v průzkumech nezářily (celých 19 % lidí volilo strany, o kterých se mluvilo jako o nevolitelných), což je samozřejmě skvělé. Věrohodnost předvolebních průzkumů však značně utrpěla. Jen se obávám, aby na to lidé nezapomněli, a do příštích voleb si zase nezvykli pod vlivem průzkumů uvažovat o některých stranách jako o předem ztracených.
