Elektronické zdravotnictví součástí úspěšného systému na Taiwanu

Dynamicky rozvíjející se Taiwan využívá ve svém národním zdravotním pojištění rozvinutý informační systém postavený na čipových kartách a centrální databázi obsahující jak platební, tak zdravotní informace. V mnoha prioritách se shoduje se zásadami, které prosazujeme ve většině evropských zemí.

V druhém týdnu července 2012 jsem se zúčastnil mezinárodní konference Europe Taiwan Health Dialogue v hlavním městě Taiwanu Taipei.

Hlavními tématy dvoudenní konference byly kromě Informačních technologií v péči o zdraví také Prevence nádorových onemocnění, Politika na omezení kouření, Zdravé stárnutí a Prevence a léčení obezity. Byl jsem pozván jako přednášející za EU do bloku o informačních technologiích, kde jsem vystoupil spolu s Dr. Min-Huei Hsu, generálním ředitelem Úřadu pro mezinárodní spolupráci Ministerstva zdravotnictví a profesorkou Angelou Brand z univerzity v Maastrichtu.

Zdravotnictví je na Taiwanu značně rozvinuté a kvalitní. Nebylo tomu tak pochopitelně vždy. V druhé polovině minulého století byl systém roztříštěný, nekoordinovaný, charakterizovaný nerovnoměrnou dostupností zdravotní péče a nesrovnatelnou kvalitou.

V devadesátých letech byl zaveden systém národního zdravotního pojištění. Jde o pojištění, kde je jen jeden, státem zřízený plátce. Pojištění je mandatorní, účast v něm obecně povinná po všechny občany. Národní zdravotní pojišťovna vybírá jednotné pojistné, stanovené ve výši méně než 6% příjmu, placené zhruba napůl zaměstnancem a zaměstnavatelem. Za děti platí pojistné rodiče, ale nejvíce za dvě, další děti jsou již od pojistného osvobozeny. Kdo platí za důchodce se mi, popravdě, zjistit nepodařilo.

Rovnostářský je také přístup k rozsahu hrazené péče, krytí z národního zdravotního pojištění je stejné pro všechny a podle sdělení místních představitelů je značné, kryje téměř vše. Platby zdravotnickým zařízením se řídí objeme poskytnuté péče, platí se za bod, nicméně hodnota bodu se stanoví zpětně podle objemu vykázané péče tak, aby bylo hospodaření národní pojišťovny vždy vyrovnané.

Na to, abych zjišťoval míru spokojenosti lékařů, jsem neměl dost času, a ani se to v případě pozvání na konferenci nehodí. Nicméně mezi řečí padly pochopitelné stížnosti na narůstající nadužívání péče ze strany pojištěnců, i na stále klesající čas, který lékaři svým pacientům mohou věnovat. Nedivil bych se, kdyby v rovnostářském systému, ve kterém není žádný prostor pro konkurenci, brzy narůstala nespokojenost jak pacientů, tak lékařů. Musíme si ale uvědomit výchozí podmínky, kdy péče nebyla pro velkou část obyvatel finančně vůbec dostupná, a to se nelíbilo ani lékařům. Nynější systém má alespoň podle tvrzení jeho představitelů vysokou podporu celé společnosti.

Elektronizace zdravotnictví probíhá od samého počátku národního zdravotního pojištění. Součástí systému je již několik let elektronická karta pojištěnce, která nahradila dřívější papírové průkazy. Papírový průkaz měl šest kuponů, pacient při každé návštěvě lékaře jeden odevzdal a po vyčerpání musel na pojišťovnu pro nový průkaz.

Při každém vyšetření dnes zasune lékař kartu pacienta do svého počítače a má okamžitě přístup k důležitým informacím, například o pacientových alergiích, předchozích onemocněních, operacích, lécích či výsledcích laboratorních vyšetření. Prostřednictvím pacientovy karty lékař současně posílá pojišťovně ihned vyúčtování - pojišťovna tak každý den ví, kolik pacientů který lékař ošetřil a kolik musí zaplatit. Čtečky jsou vybaveny dvěma sloty, zasouvá se současně karta lékaře a karta pacienta. jen kombinace obou karet umožní přístup k datům.

Informační systém podporuje organizaci péče o zdraví včetně prevence. Když například pacient přijde do nemocnice pro úraz, sytém identifikuje, že ještě neabsolvoval preventivní prohlídku, očkování a mamografii. Požadovaná prevence je ihned provedena.

Poměrně slabá je podpora postavení pacienta. Sám pacient se dostane na své kartě pouze k osobním identifikačním údajům a k některým údajům o pojištění. Ne však k údajům zdravotním. Ani na Taiwanu není ochota lékařů dělit se s pacienty o jejich zdravotní informace a nechat je příliš nahlížet do vlastní práce.

Taiwan je rychle se rozvíjející země a dynamickým hospodářstvím. Zdravotnictví a ochrana veřejného zdraví stojí v popředí zájmu vlády a stávající řešení má velkou podporu veřejnosti, která je s ním spokojena. Centrálně organizovaný, řízený a kontrolovaný systém stojí na robustní informatické podpoře. Centrální databáze pojištěnců obsahuje jak platební informace o pojištění a čerpání, tak zdravotní informace o preventivní i léčebné péči, laboratorních vyšetřeních a lécích. Využívání centrálního informačního systému dovoluje národnímu správci pojištění dovoluje řídit výdaje na zdravotní péči, bránit plýtvání laboratorními vyšetřeními a léky. Pozvolna se vynořuje i problém nadbytečného využívání péče pacienty, multiplikované návštěvy a vyšetření související se zcela svobodnou volbou lékaře.