Kampaň negativních emocí

V pondělí 23. září  zahájila TOP 09 kontaktní kampaň i v Ústí nad Labem. Byl jsem u toho.  Kampaň zahájily i ostatní politické strany.  Pokud bych v České republice a v tomto městě nežil a usuzoval pouze z letáků a billboardů, musel bych se domnívat, že jsem někde v rozvojové zemi uprostřed úplně jiného kontinentu. 

Zahájení kampaně

Zemanovci píší STOP zlodějům… já se ptám, kterým a kde? Vědí Zemanovci o nějakých dalších, kteří nejsou dosud vyšetřovaní, obvinění či souzení? Mají nějaké další podezření mimo pana Ratha (ČSSD),  Koudy (ČSSD), Nováka (ODS),  Fialy (ODS)  či Kušnierze?  Nemají mezi sebou někoho moudrého, kdo by jim poradil, že to nemusí psát na plakáty – mají-li podezření, že stačí navštívit služebnu police ČR a podat trestní oznámení? Já chci vidět na plakátech něco pěkného pozitivního. Netuším,  co Ti pánové navrhují…o co se zasazují…jak vypadají…zda jsou silní a nebo tencí…. a moc by mě to zajímalo!

Česká strana sociálně demokratická má většinou samé těžkotonážní kalibry nejen co do hesel a sloganů. Píší o nepokojích, problémech a nenávisti.  Já osobně žádnou nenávist necítím. Ale nejsem ani členem a ani voličem ČSSD. Třeba zakládají své úspěchy nikoliv na práci, ale na nenávisti.  Ke komu? Proč? Možná proto, že si myslí něco jiného.  Viděl jsem nepokoje v televizi. Pokud vím, nepokoje jsou v Řecku, kde socialisté vládli. V Egyptě, Turecku a v Sýrii - tam všude jsou nepokoje z naprosto jiných důvodů, než že HDP roste méně, než jsme očekávali, nebo že nezaměstnanost poklesla k měsíci září na pouhá 7,5%. Pan předseda Bohuslav Sobotka, který nikdy nedělal nic jiného, než že seděl v parlamentu, chce dát náš STÁT „do pořádku“. Budu mu držet palce. Stále je kam se posouvat a mít STÁT ještě ve větším pořádku než již je – to je sen každého. No řekněte?

Já sám jsem bytostný optimista, který věří v lidskou práci, vůli a chuť něco dělat či změnit. Jsou i povahy opačné, které vidí spíše problém či nesnáz. Bubák jim číhá za každým rohem.  I takové lidi mám kolem sebe a mám je stejně rád. Musí to mít těžké. Ale záměrně překrucovat statistická data a přes média navozovat dojem rozvrácené a zničené země a stavět se do role „zachránců“ – to už je hra pro silné žaludky. Karel Jaromír Erben o takových psal. Bylo to chmurné čtení. Jistě, všude jsou a budou problémy, ale dělat z 30 Kč placených u lékaře ( kdo si na to dnes vzpomene? ) kauzu, s jejíž velikostí se dá srovnat jen  Mnichovská zrada a Sametová revoluce. Chce to své herce…publikum…kus. 

Politici jsou od toho, aby problémy flexibilně řešili za profesionální podpory státních úředníků. Často mám pocit, že nejde o rozvoj státu a občana, ale spíše naopak. Čím více problémů a nesnází bude, tím my máme větší šanci na úspěch a pokud se úspěch nedostaví – my si nějaký “průser“ vymyslíme, protože na úspěších konkurence se politika do dalších voleb stavět nedá – no to dá rozum.

Dříve byla předvolební klání soutěží názorů, myšlenek, koncepcí a osobností.  Tím „dříve“ nemyslím období T.G.M. , ale období před výroky typu „spálená země“, „dolních deset milionů“, období před Milošem Zemanem, Jiřím Paroubkem, Lubomírem Zaorálkem…..Nepřistupujme na jejich tón. Uchovejme si humor a nadhled. Politika není nic, s čím by náš život končil či začínal. Je to jen institucionální nástroj, jak dát našim životům a práci jistou strukturu a řád. Jakmile není v novinách alespoň jedna vražda či korupční aféra, tak je nikdo nekoupí. O pěkných věcech není třeba psát – prý.

Tak jen bych shrnul na závěr:

Není zde válka ani žádný ozbrojený konflikt téměř 70 let – jinde v Evropě to není běžné! A ve světě? Raději se neptejte…

Nejsou zde ani velké demonstrace, při kterých by docházelo ke zraněním, škodám na majetku atd.

Poklesla kriminalita. Ano, taky jsem tomu nevěřil. Skutečně poklesl počet vražd, přepadení, krádeží aut, násilné trestné činnosti. Stoupl pouze počet drobných krádeží. Není ani více rozsáhlé hospodářské kriminality v porovnání s obdobím třeba dekádu zpět. Je vyšší objasněnost – pokud tedy nepřijde nějaký prezident s „dobrým nápadem“ amnestie.

Meziročně poklesla nezaměstnanost a dlouhodobě je v podstatě konstantní.

V období globální krize došlo k propadu HDP a dosud ekonomika neroste tempem jako dříve. Přes to, nominální mzda roste, reálná mírně klesá a deficit státního rozpočtu se v podstatě poprvé za poslední dekádu dostal pod 3% HDP dle Maastrichtských kritérií.

Mám kolem sebe lidi s vysokými příjmy, průměrnými i nízkými. Lidské štěstí a spokojenost nehodnotí jen optikou plné peněženky, ale i tím, že mají dostupné zdravotnictví, školství. Nemusíme se bát o naše děti i na ulicích ve velkoměstech - alespoň statisticky. Většina lidí, která pracuje v zaměstnaneckém poměru, tak uspokojí své běžné materiální potřeby. Asi většina z nás nenašetří na novou jachtu a ani luxusní vůz, ale tohle platí pro většinu Evropských zemí a naprostou většinu zemí mimo Evropu. 

Jsme 27. nejbohatší zemí. Jsme v žebříčku nejvýše z postkomunistických zemí. Celosvětově je první Švýcarsko.

V každém životě dochází k zvratům, neúspěchům, osobním tragédiím, ale považovat ČR za rozvojovou zemi, která čeká na levicovou spásu? To už zde bylo – trvalo to 40 let. Podnikatelské projekty typu „Věci veřejné“ zde také byly. Trvaly jen 3 roky.

Negativita, naštvanost, nespokojenost nemůže vytvořit žádnou pozitivní hodnotu. Naopak chuť do nových věcí, vize, radost, sebevědomí, vůle na sobě pracovat, udělat něco pro druhé, nabízet pomoc slabším – to jsou hodnoty, které nás dle mého posouvají dále. „Třídní“ nenávist vzbudí zase jen nenávist a konflikty. Má-li se nám dařit, nemůžeme naštvaně koukat na vše okolo či alespoň Mirka Kalouska. A všechny obviňovat z toho, že se mi nedaří v práci, zlobí mě děti, kocour nežere a manželka mi je nevěrná. Začněme sami u sebe u svého individuálního štěstí a nemějme očekávání, která se nedostaví. Nedělme čas na „vládu“ pravice a „levice“ – ony ty milníky v tvrdých statistických datech stejně nenajdete. Je to v nás a „O nás“ .

My víme kam jdeme …. A jdeme tam s úsměvem! Ostatní je na Vás….