Prostě zpomalené vlaky

„Jménem akciové společnosti České dráhy Vám děkujeme, že jste použili našich služeb…“

Skoro Pendolinowww.trainweb.com

Asi tak vždy v pondělí ráno děkuje moderátorka Kociánová nejenom mě, ale i ostatním cestujícím, kteří využili služeb ČD, a.s. a jeli jejich pýchou Pendolinem. Přiznám se, že jízda Pendolinem JE poněkud rychlejší než běžným kodrcákem, nebo-li rychlíkem, který je stejně rychlý, teda pomalý jako osobní vlak, jenom nestojí ve všech stanicích a zastávkách.

Takže jízda je rychlejší, pohodlí a komfort vyšší, cena také vyšší. Ale to je asi tak vše. České dráhy nám v médiích masírují mozky sdělením, že stoupl počet jejich zákazníků, ale mě to přijde spíše tak, že klesl počet vlaků. Jezdím každé pondělí do matičky měst za prací, ale to už jsem rozebral ve svém příspěvku Morava je daleko…, a v pátek se zase vracím domů. Protože podle mého soudu je auto v Praze zcela zbytečný přepych, jezdím vlakem častěji, než bych si asi sám přál. Mohu soudit…

Předně, pokud nejedete Pendolinem, je to utrpení mladého Horáčka! Ale to není na blogu nic nového, našel jsem už několik blogů, které se týkají cestování vlakem. A i já bych rád zanesl na stránky blogu své zkušenosti.

Utrpení je už pořizování jízdenek, třeba zrovna v Praze na hlaváku. Mračno bezdomků otravuje až u přepážek, za přepážkou na vás kouká otrávený obličej nějakého prodejce lístků, který má toho plné zuby a chtěl by být někde jinde, jenom né v té nedýchatelné kukani. A pokud máte In-kartu, zkusili jste se již někdy ve frontě předběhnout? Jak máte „povoleno“ v obchodních podmínkách při pořízení tohoto nákupního slevového produktu? Já to raději nezkoušel! Aspoň ta možnost si ty lístky v klidu zaplatit na internetu. Moderní ČD!

Tak už mám jízdenku, hurá čekat na váš oblíbený, neoblíbený, ale jediný (nehodící škrtněte!) spoj do blízké nebo vzdálenější trantárie. V malém městě je možno i v čekárně, na hlaváku jsem to nezkoušel, nechtěl jsem chytit nějaké breberky od přítomných homboyů, tak teda stojím a čučím na tablo s časy odjezdů a vyhlížím číslo nástupiště, abych se posléze mohl rozběhnout urvat si místo do vysezeného kupéčka a s představou hodin strávených na koženkové pryčně, která v létě působí na určité partie jako samo-bazén, usedáte do onoho hnusného kupé a čekáte na odjezd.

Správně, čekáte! A čekáte. Už jste měli jet? Ne! Čekáte! A vyjíždíte na trasu s 15-ti minutovým zpožděním, přitom vlak svou jízdu napříč republikou začíná. Už jsem si zvykl, že pokud se vyjíždí takhle, se vlastně nic neděje. Ani slůvko od průvodčího, že se třeba děje něco na kolejích, nebo něco jiného způsobilo tuto „malou“ nepříjemnost. Jedete? Jedete! Tak co do toho strkáte nos! Běžný postup. Jste obětí a rukojmím systému monopolu ČD. Jiný dopravce na kolejích zatím není, pokud nebudu brát v úvahu těch několik málo výjimek v severním příhraničí. Jinak vám stále za přízeň děkují České dráhy. A ještě nějakou dobu budou. Za větší peníz, co dáte za cestování.

A jsme teda ve vlaku – kodrcáku, co stojí hlavně tam, kde nemá. A ejhle, práce na koridoru. Jedete, nikde nikoho nevidíte, stroje jsou potichu Á tady, tady nějaká skupinka dělá něco na kolejích. A stojíme, nikde nic nejede a stojíme. Dalších 10 minut. Ve vagónu je k zalknutí, vzduch se nepohne, neboť jediná známá klimatizace českých drah je vypnutá – nápor vzduchu se zastavil. Společně se v kupé potíme, společně trpíme, a podívejme, soused horkem usnul, je vysvobozený, na chvíli.

Dáma se po dalším hodně pomalém rozjezdu zvedá, asi na toaletu. Za chvilku prochází kolem kupé ale pokračuje na druhou stranu vagónu. Byla úspěšná, říká po návratu své přítelkyni – spolucestující, na třetí pokus našla záchod, do kterého se dalo alespoň vstoupit, o důstojnosti vykonání potřeby se dále nezmiňuje, ale podle doprovodné grimasy se jednalo o zážitek, který se pokusí rychle vytlačit z mysli. Jedeme dále, urputnou rychlostí a v Poříčanech bum! Stojíme a zase se nic neděje. Šeptanda z prvních vagónů, spadly troleje, jede se na Nymburk. Paráda! Zase poznám nové kraje. Snažím sám sebe pozitivně naladit do dalších minut zpoždění. A tak se jede úplně jinou cestou, necestou. A zase závratnou rychlostí 15 km/h, stačí si vyskočit, protáhnout se a zase si jít sednout. Že jsem dnes nejel tou vymožeností – Pendolinem! Ale žádná sláva, i v tom jsem si už poseděl o hodinu déle. Ale v dobré sedačce, i ten záchod ušel, i když také napotřetí, dva byly z technických důvodů uzavřeny (asi byly nas….y do výšky dospělého muže, nebo co).

Jedeme, vše je dobré, když jedeme. Cesta se natahuje, už jsme měli být v České Třebové a my vjíždíme do Pardubic. 90 minut! Ále né! Co jsem komu zase udělal, že si můžu posedět tak dlouho na koženkové prosezené sedačce o tak dlouho navíc!

Nenávidím České dráhy! To jediné pociťuji při pohledu na info tabuli na nástupišti. A i sebe! To musíš jezdit do té Prahy? Stojí ti nervy zato? Nemůžeš být doma na podpoře? Jít si v klidu na úřad pro dávky, jako někteří spoluobčané? Fakt, ty ve vlaku moc často nepotkávám! Průvodčí si vykračuje v docela slušivé mini, aspoň něco hodnotím pochvalně – její nohy! Ale jinak si nás vůbec nevšímá. Co už?!

Cesta se teda vleče, baterka v mp3-jce už toho začíná mít dost, přečetl jsem si už i razítko výrobce na špinavém okně, ve kterém se při brzdění a rozjezdech převaluje stará rezavá voda, i to těsnění už padlo roky dřiny za vlast. Mám placatý zadek! Pane jo! Normálně mi brní zadek!!! Olomouc – 100 minut. A těch lidí co se cpe dovnitř již přeplněného vlaku! Jenom pojďte, soudruzi v utrpení! A dále se šine vláček krajinou, pára za ním neplyne, ale rychlost je parní. Moje zastávka, co to říkám!? – stanice! Utrpení je konec! Dojel jsem. Dnes. A v pondělí znova – Pendolinem. To bude dobrý, asi tak 30 minut. To jde! Musím pořádně nabít mp3-ku, to už přemýšlím nad strategií mé další anabáze s ČD, a.s.

To je jenom jedna cesta z těch x desítek a asi už i stovek cest, co jsem s ČD absolvoval v různých dnech a časech a asi jenom 10% spojů dojelo včas. Nepřeháním. Nemám důvod. Budují se koridory, dá se pochopit, že vlaky budou mít zpoždění, ale proč mají zpoždění vlaky, které po opravovaných koridorech nejezdí? A proč jsou „sekery“ tak velké? To už nesouvisí jenom s opravami, ale asi i se špatnou koncepcí rozvoje a provozu drah. Nejsem odborník na dopravu, ale stále ještě umím počítat a nijak mi to nevychází. Moloch ČD opravdu jenom zneužívá svého postavení. A těch lidí, co vidíte nějak imitovat na nádražích a kolem trati práci nebo jinou činnost. Nejsem zastánce propuštění, sám bych asi nebyl nadšený, kdyby mi můj zaměstnavatel poslal bílou obálku, ale určitě by se dala činnost kolem drah řešit jinak. No, vidět, že nádražáci mají opravdu silné odbory, když se situace již tolik let nemění. Chce to holt změnu myšlení, ne změnu lidí. Ti se vždy přizpůsobí, rychleji nebo pomaleji, ale ne 17 let.

A to zmiňované Pendolino? To je jenom třešnička na shnilém koláči, která by také mohla shnít. Už to začalo nepoužitelnými toaletami, v zimě zamrzlými CD-romy. A to kafe z vozíku je drahé, ale hlavně nechutné. Tak si ho nedávám, pokud jste teď řekli : „Tak si ho nedávej!“. Jen se tiše vezu, neboť 30 minut zpoždění je dnes malina! Ale jak dlouho mi to bude zaměstnavatel tolerovat? Připadám si každé pondělí jako bulkař, co se stále vymlouvá na jedno a totéž.

 Tak, příjemné cestování vším co má křídla nebo kola, a nenechte se znechutit, Ivan.