Tady jde o princip!!!

Cestujete do školy či zaměstnání veřejnou dopravou? Pokud ano, jistě jste cestou zažili nemálo zajímavých okamžiků. Rád bych se s Vámi o jeden z nich podělil. Snad Vás trochu pobaví.

Je krásné jarní ráno, ptáčci zpívají a první sluneční paprsky se vkrádají mezi domy a s oranžovým nádechem se odrážejí od okenních tabulí. Idylku kazí pouze všudypřítomný smrad z přijíždějících a odjíždějících autobusů, jež svůj motor kolikrát nevypnou ani v okamžiku, kdy zastaví a čekají, až nastoupí jejich pasažéři.Jedním z nich jsem i já, bránící se návalu lidí ze všech stran a modlící se, aby na mě vyšlo místo k sezení a nemusel snášet mačkanici upocených těl po celou, tři čtvrtě hodinovou jízdu do České Lípy.Sláva, podařilo se! Zaraduji se v duchu, když si sedám dokonce na místo u okýnka a nemusím se tímto obávat nedobrovolného pádu do uličky, pokud bych při cestě náhodou usnul.

Už chci zavřít oči, že se trochu ještě prospím, když mě z klidu vytrhne vzrušená diskuse mezi řidičem a jedním právě platícím cestujícím. Je to cizinec, černoch, slušně oblečený, s trochu vetší taškou přes rameno. A to je ten problém. Pán neumí moc dobře česky, ale snaží se řidiči vysvětlit, proč by měl platit ještě za svoji tašku, vždyť ostatní rovněž nic neplatili a těch studentů s narvaným báglem na zádech je tady plný autobus. Avšak debata je marná, řidič trvá na zaplacení nadměrného zavazadla, a pokud se to pánovi nelíbí, ať si vystoupí. Situace bohužel nenabírá rozumné řešení a lidé kolem začínají být nervózní. Jedna paní se nabízí: "Pane řidič, prosím vás, já vám ty tři koruny za něj klidně zaplatím, jen už proboha jeďte, mi musíme být také v práci!!!" Řidič je ale neoblomný. "Paní, mě nejde o tři koruny, tady jde přeci o princip, každý musí zaplatit!" A problém je tu stále. Říkám si, co bych asi dělal, sedět za volantem já, jak bych asi jednal? A co vy milí čtenáři, na čí straně by jste byli. Na šoférově? Má si stát za svým a spravedlivě požadovat tři koruny a dohadovat se. Nebo na straně cizince, který chudák nezná asi naše pravidla a cítí se diskriminován? Sám jsem byl zvědav, jak vše dopadne. Když dohadování obou pánů nevedlo k žádnému výsledku, řidič mávnul rukou, zavřel dveře, zařadil jedničku a vyrazil ku předu

Lidé zajásali a já si řekl: "řidič to vzdal moc brzo, příště si možná rovněž vybudu nějakou slevu!" Ale omyl! Co se jen děje, autobus nenabral obvyklý směr, nýbrž si to namířil přímo na náměstí, kde stojí policejní stanice. Zastavujeme před ní, řidič vystupuje, po chvilce přivádí strážníka, ten po chvilce vyvádí hříšníka i s taškou ven, řidič se vrací na své místo a pokračujem obvyklou trasou. "Klobouk dolu, pane řidiči, nechtěl bych být ve vaši kůži a řešit podobné problémy!", říkám si potichu a pomaličku usínám při krásném zvuku motoru a příjemných jarních slunečních paprscích.