Facebook pohrozil straně SPD, že zablokuje její stránky. V České republice je to první případ, kdy sociální síť zvažuje učinění tak závažného politického kroku.
Sociální sítě, jako jsou Facebook či Twitter získaly naprosto zásadní postavení v komunikaci lidí dvacátého prvního století. Dalo se čekat, že brzy svého postavení začnou využívat i zneužívat.
Poštovní společnost nevidí do balíku ani do dopisu, který přepravuje. Nemůže se tudíž rozhodnout, zda se jí líbí, nebo nelíbí jeho obsah. U sociálních sítí je to však něco jiného. Spojují v sobě totiž jak atributy mezilidské komunikace, tak možnost veřejně publikovat cokoli, co uživatele napadne.
Odtud se odvíjejí také dva krajní a těžko slučitelné pohledy na sociální sítě a práva a povinnosti jejich provozovatelů. První pohled říká, že sociální síť je poskytovatelem komunikační služby a nemá právo jakkoli cenzurovat uživatele, stejně jako pošta nemá právo porušit listovní tajemství. Druhý pohled tvrdí, že jakožto soukromá organizace má právo si vybrat uživatele i obsah, který bude jejím prostřednictvím šířen.
Nedá se jednoduše říci, že „pravda je uprostřed“. Jde prostě o novou situaci, která nemá adekvátního předchůdce v praxi i zákonech, které by tu praxi regulovaly. Ty předchůdce neměl Guttenbergův knihtisk ani Bellův telefon, nemá je ani Zuckerbergův Facebook.
Nebudu se nyní snažit odpovědět na to, který z naznačených pohledů více odpovídá realitě a který je společensky více přínosný nebo škodlivý.
Ptám se však na to, proč je stále více uživatelů a názorů těmito sociálními sítěmi blokováno. Jak je možné, že to, co před pouhými několika lety nevadilo, nyní najednou vadí? Stali se najednou lidé horšími, než byli před několika lety, kvůli čemuž je tedy nutno „blokovat nenávistný obsah“? Nebo jsou lidé v zásadě stále stejní, ale sociální sítě si uvědomily, jaké mocenské karty jim spolu s monopolním postavením v mezilidské komunikaci spadly do klína?
V tom je totiž jádro pudla: Nevzrůstá počet nenávistných příspěvků. Vzrůstá počet příspěvků, které se někdo rozhodl označit jako nenávistné.
Jako klasicky průhledný považuji tento klíč v případě vyjádření eurokomisařky Jourové, která vzkázala panu Zuckerbergovi, že se musí rozhodnout, zda bude Facebook silou dobra nebo zla /1/. Tak přímé sdělení bezostyšně zneužívající tyto absolutní kategorie bychom čekali od nějakého diktátora z románu, avšak dočkali jsme se ho od byrokratky z Bruselu. Pochopitelně nezůstává jen u slov a příslušná legislativa je již částečně implementována, na další se pracuje.
Povšimněme si zajímavé časové koincidence tohoto utahování šroubů se vzrůstající kritikou vůči politické reprezentaci v čele EU. Možnost umlčet svoje kritiky je odjakživa tajným snem všech politiků, byť by se demokracií a svobodou zaklínali od rána do večera.
Příkladem volání po cenzuře z komerční sféry budiž ještě absurdnější výzva onomu Facebooku, který už nyní brání zveřejňování tolika příspěvků, aby v tom ještě mnohonásobně přidal, jak žádá hnutí „Stop Hate For Profit“ v čele s firmami jako je Unilever nebo Coca-Cola. A Facebook jejich volání podléhá /2/.
Opět si povšimněme zajímavé časové koincidence třeba s aktivitami hnutí Black lives matter. Jestliže se ve strachu z agresivity tohoto a dalších rasistických hnutí rozhodují třeba výrobci zmrzliny „Eskimo“ změnit název svého výrobku /3/, aby jim neklesnul odbyt, nebo aby se dokonce celá společnost neobjevila na seznamu společensky nepřijatelných (chtělo se mi nekorektně napsat na „blacklistu“…), pak je logické, že firmy se schopnějším marketingem provedou preventivní akci tím, že se k daným aktivistickým hnutím přímo přihlásí.
Stejně tak činí i politici, jejichž obchodovatelnými položkami jsou hlasy voličů.
Tomio Okamura a jeho hnutí si našli ty voličské hlasy, které stojí v opozici vůči výše uvedeným aktivistům a názorům. Je tedy logické, že komunikační platformy, které se staví na stranu těch, vůči kterým se SPD negativně vymezuje, budou hledat možnosti, jak jim v jejich negativním vymezování zabránit. Tyto akce spojenectví byznysu a politiků v rámci sociálních sítí probíhají v zahraničí třeba proti takovým esům, jako je Donald Trump, byla tedy jen otázka času, kdy se objeví i v České republice.
Tomio Okamura na komunikaci s voliči skrze sociální sítě dlouhodobě spoléhá a mezi českými politiky pravidelně obsazuje nejvyšší příčky v počtech fanoušků na Facebooku /4/. Je tedy logické, že se hlasitě ozve proti pohrůžce blokace jeho strany na této sociální síti.
Z hlediska svobody slova by však mělo být irelevantní, jakým jazykem a rétorikou se ten či onen politik obrací na své voliče a třeba i to, jak přistupuje ke správě svého profilu (viz okaté mazání většiny kritických hlasů na Okamurově profilu).
Relevantní pro svobodu slova jednotlivce i skupiny by mělo být pouze to, zda neporušuje platné zákony a stále aktuálněji i to, zda nejsou přijímány nové zákony, které onu svobodu slova mají omezit. Účelově přijaté zákony, které omezují svobodu slova jednoho, mohou být v dalším volebním období použity právě vůči těm, kteří je přijali. V dalších marketingových kampaních mohou být použity proti tvůrcům kampaní předchozích, a to vše jen na základě výkyvů společenských nálad a moci jednotlivých aktivistických skupin.
Zdroje:
- https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/zuckerberg-evropska-komise-unie-jednani-regulace-umela-inteligence-digitalni-spolecnosti-jourova-fac.A200217_193425_zahranicni_pmk
- https://www.idnes.cz/technet/internet/stophateforprofit-facebook-coca-cola-unilever.A200629_063740_sw_internet_vse
- https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/eskymo-eskimo-zmena-nazev-rasismus-usa-kofila.A200623_152753_eko-zahranicni_svob
- https://www.tyden.cz/rubriky/marketing/okamura-si-pohlidal-facebook-komunisti-nikoho-nebavi_450988.html
