Denně jsme přesvědčováni o tom, jak západ stojí semknutý v podpoře Ukrajiny a o tom, jak Ukrajině pomáháme dodávkami zbraní, humanitárních zásob a spoustou dalších způsobů. Ten samý západ však stále více pomáhá také Rusku.
Nepomáhá přímo, ale oklikou. Rusko je ekonomicky závislé na těžbě a prodeji nerostných surovin, především energetických. Ještě donedávna tyto suroviny dodávalo velmi masivně do Evropy, kde však sloužily místnímu průmyslu ke zhodnocení v podobě výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Tento ruský export do Evropy, především plynu a ropy, je nyní omezen, důvody známe - jsou to jak evropské sankce /ne, nevolám po jejich zrušení/, tak fyzické překážky v podobě fatálního poškození plynovodu v Baltském moři - ať už je jeho původcem kdokoli.
Rusko tedy muselo najít, a také úspěšně našlo jiné odběratele. A jsou jimi dvě nejlidnatější země světa, které podstupují rychlou industrializaci: Čína a Indie /1,2/.
Zároveň s tím ovšem Evropa prochází deindustrializací, a to ze dvou důvodů:
1) Neschopností cenově a objemově konkurovat výrobě v Číně, Indii, ale i řadě dalších asijských zemí. Toto je otázka trhu, tedy "vinen" je trh.
2) Fanatickou rádoby ekologickou politikou /viz dohoda Green Deal se všemi jejími důsledky/, kde je na vině jen a pouze evropské obyvatelstvo, které zvolilo politiky, kteří tuto agendu realizují. V důsledku toho je už obtížně konkurenceschopná evropská produkce zatížena stále novými normami a omezeními, legislativními i technickými, které ji prodražují, přičemž na začátku celého řetězce průmyslové produkce stojí energie a zejména ty jsou v nerealistické a neopodstatněné snaze produkovat pouze "zelenou" elektřinu neustále zdražovány.
A právě tímto podporujeme Rusko. Jsme nuceni přenechávat průmyslové trhy těm, kteří logicky stále více potřebují a kupují ruské suroviny a my zpětně kupujeme jejich výrobky, na jejichž začátku ruské suroviny stály. Tím si pochopitelně komplikujeme i možnosti mezinárodní dohody o tlaku na Rusko, protože na tu zemi samozřejmě nebudou tlačit země, pro které je Rusko strategickým zdrojem jejich ekonomiky.
Ano, v propojeném světě souvisí vše se vším úzce a nemilosrdně, přičemž kritickým faktorem jsou peníze a zisk. I ta komunistická Čína se s touto kapitalistickou kartou naučila hrát jedna radost.
Infantilní naděje na vyhladovění Ruska jsou v takové situaci naprosto mimo realitu. Dokud bude pokračovat destrukce evropského průmyslu a jeho přenechávání zemím, které se s rádoby ekologií a jejími legislativními důsledky nepářou, tak naděje na vítězství Ukrajiny podporované západními spojenci bude stále více a více mlhavější.
Zdroje:
1) https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3538893-rusko-rozsirilo-dodavky-plynu-a-uhli-do-ciny
2) https://oenergetice.cz/ropa/export-ruske-ropy-do-indie-se-v-dubnu-opet-zvysil-a-vysplhal-se-tak-na-nova-maxima
