Míváte někdy špatné sny, paní doktorko? Vím, že mě někdo sleduje. Stojím uprostřed prádelny, v suterénu nějakého domu. Z malých oken těsně pod stopem čouhá tráva.
Vytušila jsem, že právě tato okénka jsou jediným možným způsobem úniku, ale stejně jsem prostě jednoduše otevřela dveře. Dveře do chodby hotelu pokryté rudým kobercem. V dálce odkapávala voda. A na chodbu začali doslova vplouvat lidé s rozevlátými vlasy, průsvitnou kůži lemovanou modrými nitkami a opuchlinami. Smáli se, vševědoucně a zlověstně.
Co je špatně? Vedu obyčejný život. Přítel, dobrá práce, přátelé. Žádné podněty, díky nimž bych se měla noc co noc probouzet do tmy dezorientovaná, vyděšená přítomností snové bestie krčící se v rohu ložnice.
Voda. Miluju ji. Plavu v obrovském bazénu, v odrazu temné teplé vody vidím hvězdy. Cítím se spokojená. Položím se na hladinu, nechám se nadnášet. A pak prsty pravé ruky o něco zavadím. Leknutí. Stejné jako v rybníce, když se vám otře ryba o nohu. Rozhlédnu se. Je to novorozeně. Bledé a odulé si plave na hladině stejně spokojeně jako já. Jen nežije. A během chvíle žbluňká celý bazén a z jeho útroby vynáší na povrch další dětská těla.
Co to znamená?
Předevčírem jsem viděla umírat ženu. Mozek se mě snažil přesvědčit, že ta stejně stará osoba je mojí matkou. Tušila jsem, že se k něčemu schyluje. Ale jak chcete změnit něco, co vyprodukuje vaše mysl během doby, kdy se choulíte pod peřinou? Objevila se další žena. Typ sebejisté osoby bez zrnka nedokonalosti v zevnějšku. Během okamžiku se jí změnil obličej k nepoznání. Rysy tvrdé, zkřivené do strach nahánějícího úšklebku. Chtěla jsem se odvrátit, abych té tváři nemusela čelit, ale svírala mojí matku majetnicky za paži. Dívej se, jen se dívej, co dokážu! Objevím se v místnosti s ostrým osvětlením. U jedné stěny stojí přiražený zelený gauč. Matka na něm stojí, chodidla zabořená v měkkém čalounění. Mechanicky, bez jediné známky lítosti, si dvěma ostrými čepelemi odřezává hlavu od těla…
Není přece možné, aby nože zajely do půli hrdla a paže dál vykonávaly onen sebezničující pohyb…
Ta druhá žena radostně tleská a skanduje: „Ještě! Ještě! Tak je to správně!“
Míváte někdy špatné sny, paní doktorko?
