Jedna z šesti postav známého amerického seriálu v epizodě s názvem Rossova nová přítelkyně říká: „Když jsem ho viděla vycházet s ní z letadla, tak jsem si myslela, že jsem na dně, ale dneska je mi jasný, že je nejdřív dno, pětimetrová vrstva hnoje, a pak já!“ Sedím v křesle (já sedím!) a toto tvrzení je mi ušité na míru (chápejte, to s tím hnojem). Můj mo- mentální stav nevystihuje nic lépe.
Připlíží se to nenápadně už v porodnici. Na pokoji se třemi lůžky se ocitáte sama. Radost z ticha prvního dne střídá v den následující potřeba komunikace. Spící Novorozený tuto potřebu nedokáže naplnit a tak zdravíte s nadšením i uklízečky a sanitáře (doufaje, že krom odpovědi se vám dostane i nějaké otázky), kteří nedokážou bez zvukového efektu 130 dB (sbíječka) ani položit na stůl hrnek s bílou kávou.
Těšíte se domů. Na děti (dvě neustále žvanící stvoření), manžela (svého Pána a skoro nejlepšího přítele), psa (malou zrzavou potvoru) i pavučiny na půdě (právě si nevybavujete, jak nechutné je, když se vám domek osminohé potvory přilepí na obličej). Za tři dny nato stojíte uprostřed kuchyně a přemýšlíte, co udělat pro to, abyste mohla strávit v prázdném nemocničním pokoji ještě třeba další tři dny (týden, měsíc, půl roku, rok?). Na sporáku ožívá hrnec s bramborovou kaší. Nádobí zjevně umýval váš Tříletý. (Usuzujete dle toho, že lze jednoznačně určit, co měla rodina k obědu – den po vašem odjezdu do porodnice.)
Tlačíte do hlavy, co vám přijde pod ruku. Za následující tři měsíce tlačíte sebe do oblečení, které vám ještě po porodu padlo. Obvyklá reakce vašeho těla na nedostatek spánku. ( A taky na tři tvarohové šátečky denně spořádané společně s půllitrem přeslazeného kakaa kolem druhé hodiny ranní).
A je tu pondělí. Dceři ujel autobus. Bylo vám to jasné hned, jak zavrzaly vchodové dveře. Peněženka s průkazkou položená na stole je toho důkazem. Hroutíte se. Z tohoto zapadákova jede ráno jediný autobus, pak až kolem oběda. Schováváte hlavu do dlaní, slzy jak hrachy. Aby vám to nebylo líto, Dcera se připojuje. Je jasné, že váš Pán se nehodlá něčím takovým zabývat, jasně nevlastní Prvorozené oznámil, že příště zůstane za zapomnětlivost doma ( již se stalo). Milovaný se nebude obtěžovat povinnou školní docházkou, především po noční směně.
Zatímco pubescentky bojkotují sandály, přirozeně rostlé obočí, parfémy zakoupené v neznačkových prodejnách (proč proboha?) a jejich cílem je odhalit co největší plochu kůže i za cenu, že skončí v pasťáku a rodiče ve vězení za navádění k prostituci, vy jste ráda, že se svými stále nateklými kotníky obujete pantofle. Obočí jste nechala volnost (což dokazuje neskutečná podobnost na známou mexickou malířku). Taky jste ráda, když se dostanete do sprchy, natož abyste řešila, že deodorant, který používáte, byl zakoupen ve výprodeji- značka neznámá. A zásadně skrýváte co nejvíce. Něco vás ale přeci spojuje. Nikdo vám nerozumí! Jakéhokoli dospělého člena rodiny (především svého Pána, drahou Matku, o líbezné Tchýni nemluvě) byste s chutí poslala do „análu“ (je vám jasné, že tím nemíním rozcestník?).
To se tak váš Pán jedno sobotní ráno rozjel 60 km daleko, aby si odpočinul (odpočinul?!) a s kamarádem navštívil výstavu šutrů. Samozřejmě se ono sobotní ráno ozvala i Matka s prosbou o možnost uskladnění vašich dvou sourozenců u vás doma. Tchýně se pozvala na pozdní večeři, a aby toho nebylo málo, ono sobotní ráno se váš Novorozený rozhodl většinu dne probdít ( = prořvát a prokroutit v důsledku střevních potíží). Výsledkem bylo vaše následné zhroucení. I vy jste se rozhodla většinu dne prořvát a prokroutit. V tomto stavu jste byla schopna dětem maximálně osmažit na tuku chleba máčený ve vejci a splácat bábovku (její příprava vás stála trojnásobek času, nezapomínejte, že s Novorozeným na rukách tvoříte uřvané duo). Z dané situace nakonec vyplynul nenávistný postoj vůči vašemu Milovanému. V hlavě si chystáte proslov, v němž nechybí pěkná řádka vulgarismů a přání. (Chcípni! Pojdi jako zatoulanej čokl! Vyliž si řiť!) Vyjmenováváte seznam povinností, které musíte denně zvládnout a ještě se od vás očekává, že budete mít ve tváři vtištěný příjemný, láskou a klidem naplněný výraz. Ten byste měla ve tváři doslova vytetovaný pouze v případě, že by vám jiná Husa nosila po pracovní směně teplé a voňavé jídlo přímo pod nos, v ložnici by čekala hromádka vypraného a vyžehleného prádla, na kuchyňském stole stál čokoládový moučník a ještě by se vás Nána ptala, jestli těch 7 hodin nepřerušovaného spánku bylo dostačujících a nejste po pracovním vytížení unavená.
Pomalu vypouštíte páru, oči oteklé jak po ataku roje včel, jednu volnou ruku zaťatou v pěst, druhou konejšíte Novorozeného. Každých pět minut okřikujete Syna, který využívá vašeho zhroucení ve svůj prospěch. (Neskákej po tom křesle! Vytáhni ten prst z nosu! Neskákej po Sestře! Vytáhni ten prst z nosu! Ukliď ty hračky! Vytáhni ten prst z bábovky!) Po půl hodině máte pocit, že byste Syna dokázala vařečkou i zabít.
Váš Pán se nakonec z výstavy vrací o několik hodin dříve. Jste šokovaná. Nese nákup a dokonce i ty tlusté vložky, bez kterých se v šestinedělí neobejdete. Už znovu řvete. V duchu se omlouváte, za všechny nadávky, kterými jste ho v jeho nepřítomnosti častovala. Na výstavě koupil nevlastní Prvorozené šperkovnici z drahého kamene. Řvete víc. Přijímáte od Pána obrovskou čokoládu. Beze studu ji ihned sníte a ani se nerozdělíte.
Druhý den ráno (oprava- těsně před polednem) vyleze váš Milovaný z postele. Během pěti minut nad vámi stojí (tváří se jako kdyby čichal k tuctu zkažených vajec) a zcela zklamaně vám oznamuje, že by byl rád, kdyby se ho příště někdo zeptal, než schová kilo masa do mrazáku, protože s oním kilem měl nějaké plány. Řvete. A na mysl vám přijde řada vulgarismů a přání. (Chcípni! Pojdi jako zatoulanej čokl! Vyliž si řiť! Příště stačí otevřít chřtán a vydat z hrdla nějaký zvuk!)
Přešla vás veškerá chuť k jídlu, přestože jste od rána (nechť je ráno pro ženy v šestinedělí chápáno počátkem čtvrté, páté hodiny ranní) ještě nejedla, ba dokonce ani nepila. Máte za sebou přípravu snídaně, oběda, úklid večerního bordelu (Tchýně byla rozjařená), čtení pohádky Synovi, rozhovor s Dcerou a péči o opět uřvaného Novorozeného. ( V noci vás vzbudil pouze šestkrát, nechť je noc u ženy v šestinedělí chápána od půlnoci do čtvrté, páté hodiny ranní.)
Před sebou máte ještě čtyři týdny. Čtyři týdny pocitu absolutní neschopnosti, nepochopení a sem tam i výjimečnosti (to když se vám podaří vše zvládnout a ještě si zacvičit bez pocitu vyčerpání, pozn. tento stav vás za celých šest neděl potká pouze jednou…).
