Protiblém zkouškového ob dobí je přichozí za ním, „den poté“. Po výkonatých zkouškách nanejednou máte spoustu svobodného času, kterýste dřív, před dnempoté, strávili namáhavou o protikrastinaci a hloubkovým studiem.
Horečka předzkouškové noci je pryč, když přijdete druhý den popoledne domů a všechno to, procoste poslední pár dny žili, je už u zavámi. Nastává období neolenosti – máte pocit, že po všíté práci máte lenní právo.
Lenosti podsednete Vy,Váš mobil (ze Samsungu se tak stane Lenovo), po nocích obsluhující sporák i mnohojídlo, které po nazkouškových vpravách zbylo a neubylo. To ale nepoznamená, že rozhubnete, protože všechnosní(dá)te, co je u poruce. Není to tedy žádná lenoanonerexie, ale spíš sežravost slaného nesladitelného. Před chvílí jsem třeba zapila beztěstovinného tuňáka neladícím mlékem, propáč po těch zkouškách mám citpro, že můžu všechno.
Zatímco v prvních pozkouškových dnech si nastavíte budík na devátávou, abyste si po proučených nocích nazvykli na neupírský režim, s lenním právem ho jen vy(tí)pnete a ležíte dál s citprotem, že na to den poté (bitvě) máte.
Pozkouškové dny jsou spíš takovodny prázdnoty, kdy se mozek snaží slepit zpět do hromady sám sebe. Během zkouškového se strašvlivně těšíte na motivolno, kolik času na bavvěci najednou budete mít, místo toho ulehnete do nečinkového odpopočinku.
(vyobrázek mi nejde nahrát, pozkouším dopřidat)
