Na pivě ve Francii

Na francouzské (tedy nikotinové) zdraví, nebo na lásky? Na ex, nebo na sex? Nebo prostě jen „na jedno“ po francouzsku? 

„Na jednu“ (spíš láhev než sklenku) stačí Francouz/i/ka/ky. Ovšem na pravé „jedno“ je třeba najít Čechy.  Ačkoli dnes to jde snad i dálkově coby pivo přes internet. Také mezi smajlíky na Skype přece patří točené pivo (jde o Plzeň? Nebo o Budvar? Je to bez popisku - Skype asi nechce dělat reklamu, ale pro mě to bylo vždycky řezané). My, Češi, dijonská menšina, jsme se však i Francii našli a sešli na pivě.

Protože pivo se sýry „chemii“ nedělá, jako je tomu u vína, raději jsme zapíjeli francouzské klobásy. I bez tlačenek či utopenců jsme si všichni připadali náramně česky, přímo vlastenecky. A to přesto, že to pivo bylo červené a nedali jsme si ho U Švejka, ale U Šeříků.

Francouzi tvrdí, že v pivnění jsou první na světě oni. Každodennštinou by průměrný Čech odpověděl „hov**“ a ten nadprůměrný „nikoliv“. Po Vánocích jim autobusem spolu s olomouckými syrečky propašuji i nějakého toho Pardála a budu doufat, že ho místo zelené nesmíchají se sirupem, jako to občas dělají s bílým vínem.

Nikdo z Čechů ve francouzské hospodě na francouzském pivě neposílal Francouze do míst, kam by bez česko-francouzského kapesního slovníku (vlastně by stačil i „kapesní telefon“) ani netrefili. To česko-francouzské nerozumění si má své výhody: šéfové vámi (česky) nasměrovaní k šípku, do háje, či ještě dál odpoví (francouzsky): „Dobře, hned se vrátím.“  

Je to jako když moje diprababička hostila Italy. Italové se po nějakém tom čase v Česku domnívali, že místo „promiňte“ či „nechtěl jsem“ říkáme „do pr****“. Když pak jeden z Italů polil mou diprababičku čajem o páté, začervenal se jako to francouzské pivo a zcela vážně a s italským přízvukem pravil: „Do prdelé, madam, do prédelé.“

Já jsem to pravila – a bez přízvuku – pokaždé, když slovo přeložené z češtiny do francouzštiny vlastně neexistovalo. Například francouzsky knedlík. Když jsem Francouzům popisovala neexistující slovníkové „boulette de pate“, zděsili se, proč krájíme do těsta croissanty.

Stejné je to i s výslovností. Ke špulení rtů vás sice nabádá mnoho „ženských příruček“, ale ani jeden slovník. Díky tomu jsem místo „Vy z-kurvy-synu“ řekla „Vy z-těsta-synu“. Naopak u jiných slov, například u slavného „merde“, se musíte pro správnou výslovnost usmát. A bez mluvení nosem… bych mohla jít ve Francii do háje sama. A trefila bych bez slovníku i bez orientačního smyslu.

Češi sice při mluvení obličejovou gymnastiku nepraktikují, ale zase umí pít pivo. A nejen na ex. Přestože teď čekáme Vánoce, o Velikonocích ho máme zelené i bez zelené.