Na francouzské (tedy nikotinové) zdraví, nebo na lásky? Na ex, nebo na sex? Nebo prostě jen „na jedno“ po francouzsku?
„Na jednu“ (spíš láhev než sklenku) stačí Francouz/i/ka/ky. Ovšem na pravé „jedno“ je třeba najít Čechy. Ačkoli dnes to jde snad i dálkově coby pivo přes internet. Také mezi smajlíky na Skype přece patří točené pivo (jde o Plzeň? Nebo o Budvar? Je to bez popisku - Skype asi nechce dělat reklamu, ale pro mě to bylo vždycky řezané). My, Češi, dijonská menšina, jsme se však i Francii našli a sešli na pivě.
Protože pivo se sýry „chemii“ nedělá, jako je tomu u vína, raději jsme zapíjeli francouzské klobásy. I bez tlačenek či utopenců jsme si všichni připadali náramně česky, přímo vlastenecky. A to přesto, že to pivo bylo červené a nedali jsme si ho U Švejka, ale U Šeříků.
Francouzi tvrdí, že v pivnění jsou první na světě oni. Každodennštinou by průměrný Čech odpověděl „hov**“ a ten nadprůměrný „nikoliv“. Po Vánocích jim autobusem spolu s olomouckými syrečky propašuji i nějakého toho Pardála a budu doufat, že ho místo zelené nesmíchají se sirupem, jako to občas dělají s bílým vínem.
Nikdo z Čechů ve francouzské hospodě na francouzském pivě neposílal Francouze do míst, kam by bez česko-francouzského kapesního slovníku (vlastně by stačil i „kapesní telefon“) ani netrefili. To česko-francouzské nerozumění si má své výhody: šéfové vámi (česky) nasměrovaní k šípku, do háje, či ještě dál odpoví (francouzsky): „Dobře, hned se vrátím.“
Je to jako když moje diprababička hostila Italy. Italové se po nějakém tom čase v Česku domnívali, že místo „promiňte“ či „nechtěl jsem“ říkáme „do pr****“. Když pak jeden z Italů polil mou diprababičku čajem o páté, začervenal se jako to francouzské pivo a zcela vážně a s italským přízvukem pravil: „Do prdelé, madam, do prédelé.“
Já jsem to pravila – a bez přízvuku – pokaždé, když slovo přeložené z češtiny do francouzštiny vlastně neexistovalo. Například francouzsky knedlík. Když jsem Francouzům popisovala neexistující slovníkové „boulette de pate“, zděsili se, proč krájíme do těsta croissanty.
Stejné je to i s výslovností. Ke špulení rtů vás sice nabádá mnoho „ženských příruček“, ale ani jeden slovník. Díky tomu jsem místo „Vy z-kurvy-synu“ řekla „Vy z-těsta-synu“. Naopak u jiných slov, například u slavného „merde“, se musíte pro správnou výslovnost usmát. A bez mluvení nosem… bych mohla jít ve Francii do háje sama. A trefila bych bez slovníku i bez orientačního smyslu.
Češi sice při mluvení obličejovou gymnastiku nepraktikují, ale zase umí pít pivo. A nejen na ex. Přestože teď čekáme Vánoce, o Velikonocích ho máme zelené i bez zelené.
