"Byl bys ochotný padnout za Francii ve válce?" ptá se Franouz Francouze. "Jistě, jsem přece Francouz," odpovídá Francouz Francouzovi. Zaznělo by (zde necapslockované) "ano" i Čechovi od Čecha?
Ne, protože "kde domov můj" (ačkoli ne všichni znají slova, že?), zatímco ve Francii nejen volní, rovní a svorní bratři zpívají "do zbraně, občané... pojďte, ať krev našich nepřátel teče brázdami našich polí!". Levandulová pole tím asi nemyslí.
Ovšem i přes veškeré cílené officizáctví a nahrazování mnohdy nejen dětského rrráčkování (ne vždy jsou uživatelé ráčkování frankofily) anglickým dávivoreflexním „r“ zůstává „Kde domov můj“ i nadále českým. Zatím se ještě nezpívá:
„Kde je můj houm,
Kde je majhoum,“
a to přesto, že i Švejk má občas „close“, zatímco ve vesnických trafikách to je většinou „open“: oupn červenou fixou na čtvrtce. Podle výpovědí stále se zmezinárodňujících trafikářu si lidé ono „close“ čas od času pletou s germanizačním klozetem.
Vypadá to, jako by Češi skákající proto, aby byly Čechy, vymřeli. Zato czechofobům a ani Antičechům takové vymření nehrozí i z toho důvodu, že nevlastenectví způsobuje obezitu. Ačkoli nekyne jen čechofobkyně, každá čechofobkyně kyne.
Faktem zůstává, že bez čechofobkyní (pak jsou tu ještě čechofobky) by se například prodej knižních titulů jako „Francouzky netloustnou“ snížil na polovinu. Na koho nezabraly kapitoly této knihy jako:
Francouzky milují chléb a neumí si představit svůj život bez sacharidů (pozn. blogerky: jedí jen bagety, protože jimi zajídají hlad po salátu)
Francouzky vnímají, co jedí, všemi pěti smysly, takže jim méně připadá jako více (pozn. blog.: takže i ušima? Poslouchají snad, co jedí? Například brambůrky? A ten hmat… většinou se jí i ve Francii příborem, i když šikmoočejší přistěhovalectvo třeba i hůlkami)
Francouzky nemají v oblibě tvrdý alkohol. (pozn. blog.: ale prosím vás! Většina Francouzek si polévá zákusky koňakem, a jak jsem psala dříve, praktikovali to i se slivovicí na tlačenku)
Francouzky pijí vodu, a to v průběhu celého dne. (pozn. blog.: Ne, nepijí. Petflaška se do tygří kabelky nevejde a ruce mají na gesta a facky.)
Francouzky se hezky obléknou, i když jdou jen vynést smetí (člověk nikdy neví). (pozn. blog.: Přesně tak a na středních učí v pyžamech.)
A přece čechofobkyně kyne… ačkoli má na výběr i mezi „Domácí krabičkovou dietou“ (autorka má na snad mysli krabičky cigaret?) a knihou „Jídlo jako životní styl“ (název bych změnila na „Hubnutí jako životní styl“) či „Zbavte se svých kil bolesti“ (příhodnější by bylo „Zbavte se svých kil bolestí“).
Čechofobové a čechofobovkyně kynou i nedostatečnou kinetikou a hromadnými nájezdy s a mezi ostatní macdonaldisty. Dobrým tréninkem na pojídání, resp. požírání „hambáče“ je doktorské „ááá“: „Otevři tu pusu tak, jako by ses chtěl zakousnout do hamburgeru, a udělej „á“,“ ačkoli „á“ vzniká i u jiných (třeba i kalorie spalujících) aktivit.
"Kyně" dnes prší z nebe a budoucnostní otázkou zůstává, zda by jednou nedámy feminitsky volili raději presidentku či presidentkyni.
