Onehdy mě zaujal článek politologa Stanislava Balíka, kde rozebíral stav na české politické scéně (inu, co by takový politolog taky jinak mohl rozebírat).
Mimo jiné jsem zaregistroval i skrytou kratičkou filipiku proti panu Babišovi a jeho hnutí ANO 2011. Prý jsou to populisté a stát se nedá řídit jako firma, protože by to byl konec demokracie a vůbec. Docela mě to přinutilo k zamyšlení, zaplať pánbůh, aspoň někdy. Tedy názory, jako že vrcholový politik by měl před politickou kariérou něco ve své profesní minulosti dokázat a že stát musí uvážlivě a moudře hospodařit, to je populismus jako vyšitý, proti tomu nelze říct ani slovo. No a co to řízení? Pokud si budu stav trošku idealizovat, každá firma by měla být řízena tak, aby prosperovala, řečeno slovy klasika „levně nakupovala, draze prodávala a zdržovala platbu faktur“. K tomu musí provádět řadu činností, neustále zdokonalovat vlastní produkci, plánovat do budoucnosti, vyhodnocovat dobré i špatné zkušenosti z minulosti, sledovat konkurenci, předvídat vývoj, mít vymazlený systém řízení kvality a kontroly, řízení lidských zdrojů, část zisku reinvestovat do rozvoje firmy, dbát na šetrnost, úspory a efektivitu vlastního provozu a hlavně se zbytečně nezadlužovat! Abych se přiznal, v řízení státu jak pravým, tak levým politickým uskupením zrovna tyto atributy dost výrazně postrádám. Pokud jde o zdokonalování „produktů“ státu, je to bída, počínaje stavem infrastruktury a konče vzděláváním – čest výjimkám. Politici plánují na maximální dobu 4 let čili do konce svého volebního období a to jenom ti osvícenější. Zkušenosti z minulosti stát vyhodnocuje a většinou to končí tím, že nahrazuje špatné zákonné normy ještě horšími. Takto bychom mohli porovnávat ještě dlouho, úřady přeplněné pracovníky, kde nad názvy jejich funkcí si lze jen velmi těžko představit nějakou smysluplnou činnost, armádu, kde je víc náčelníků, nežli indiánů, úřady, agentury, orgány a rezidentury, jejichž hnacím motorem jsou stovky neustále měněných zmatených zákonů, vyhlášek a nařízení, o kterých běžný občan již dávno ztratil přehled. Obrovská nehospodárnost v provozu a investicích, tu plynoucí z nekompetentnosti a hlouposti, tu zase vycházející z jánabráchismu a klasického českého porevolučního klausovského zlodějství. Toto je bohužel systémově nevyhnutelný stav, protože vedoucí pracovníci našeho státu zpravidla nedostávají své funkce jako výsledek svých schopností, znalostí a manažerských dovedností, ale jako politickou trafiku vyšlapanou v předsíních stranických sekretariátů. K tomu je třeba přičíst skutečnost, že politickou stranou dosazený řídící pracovník má snahu se ihned obklopit svými kamarády, bratranci, bratranci svých bratranců a lidmi, kteří jsou prokazatelně hloupější než on, aby si nedělal konkurenci. Pokud bychom tento stav řešili jako ve firmě, výběrovým řízením na inzerát, věřím tomu, že stav řízení státu by se prudce zlepšil. Pokud se tomu někdo směje, tak vězte, že například v jižní Korei se na inzerát vybírají i ministři jako špičkoví manažeři, kteří musí umět moudře, obezřetně a prozíravě řídit celé státní odvětví. A ještě jedno mě napadá, pokud člověk ve firmě způsobí svou tupostí a nedbalostí škodu, zpravidla ho zlý kapitalista donutí ji zcela nebo aspoň částečně nahradit. Pokud způsobí škodu státní úředník, zejména ve vyšší funkci, tak se celá věc většinou odbude tím, že „ne zcela komplexně zvážil všechny aspekty“ a že „v některých detailech se nám projekt nepovedl zcela tak, jak jsme si představovali, že“ a je vymalované. Však on to někdo zaplatí, když tak můžeme přibrzdit valorizaci důchodů nebo trošku skrouhneme péči o poškozené děti.
Díky panu Balíkovi jsem se zase jednou docela prima zamyslel a z výsledků mého zamyšlení, čili srovnání řízení firmy a státu, věru velkou radost nemám. Ale zase na druhou stranu, co se mě týče, klidně bych na řízení státu jako firmy panu Babišovi kývl a rád bych na to obětoval i trošku demokracie.
