Pohledem do naučného slovníku nebo Wikipedie se asi dozvíme, že to je syn slavného šlechtického rodu. To mi ale neříká nic o tom, o jakého vlastně člověka jde.
Když jsem jako malý chlapec poslouchal vyprávění mého prastrýce, který po celý život působil jako správce některých schwarzenberských majetků, dozvídal jsem se o tom, kterak byli vždy velkorysí a laskaví ke svým poddaným.
Když jsem později z Hlasu Ameriky a ze Svobodné Evropy slyšel, jak kníže Karel v zahraničí podporoval exulanty a disent, že svůj zámek propůjčil archivu exulantské a samizdatové literatury, byl jsem nadšený.
Po jeho návratu do vlasti jsem ocenil, že se dokázal v již zralém věku opět dobře naučit své mateřštině, která byla zpočátku dosti chatrná.
Osobně jsem se s knížetem setkal jen jednou, počátkem 90. let. Prezident Havel se tehdy, alespoň podle médií, uřekl, když na setkání politických vězňů na požadavek zákazu komunistické strany měl odpovědět, že to by se museli zakázat přece i lidovci. Když se to doslechl Josef Lux, rozpálil se do běla a ostře požadoval od prezidenta osobní vysvětlení. Václav Havel tehdy poslal na schůzku s Luxem na půdu Federálního shromáždění, kam si s sebou Josef Lux vzal také mne a Jaroslava Cuhru, právě svého tehdejšího kancléře Schwarzenberga. Ten si však tehdy vůbec nezískal mé sympatie. Hovořil blazeovaně a tvrdil, že to tak prezident vůbec neřekl a že jeho výrok jen zkreslili novináři.
Kníže, který se vždy prezentoval jako čestný občan, mne později ještě více překvapil. Po odchodu Miroslava Kalouska a jeho boys and girls z KDU-ČSL, když ve své tehdejší KDU-ČSL nejprve byl zbaven předsednického postu pro nápad spojit se s komunisty a poté ještě neuspěl s podporou hazardu, se Karel Schwarzenberg uvolil postavit před Kalouska jako maskot a tak mu vytvořil falešný obraz poctivosti. Kníže přece není hlupák a musel vědět, co to ten Kalousek je.
Když se kníže v prezidentské volbě dostal do 2. kola, a tak se postavil důchodci z Vysočiny, kterého skutečně nemusím, s nadšením jsem jej volil. I když mne tehdy trochu překvapilo, jaké nadšení vzbudil právě u mladých, ba velmi mladých voličů. Oslovila je snad jeho metakomunikační gesta, když na politických fórech, kde se jedná o ptákovinách, demonstrativně usíná? Nebo něco jiného, co mi stále uniká?
Je také žertovné, že v Evropském parlamentu, když Schwarzenberg usiloval o vzetí TOPky do nejsilnější parlamentní frakce Evropské lidové strany, prohlásil TOPku za stranu křesťanskou demokratického typu s programem sociálně tržního hospodářství. Já jsem nějak sociální rozměr politiky TOPu za celou dobu jejího vládnutí jaksi nezaznamenal.
Je pro mne důležité, že knížete ctí Tomáš Halík, jehož teologických názorů i občanských postojů si tolik vážím. To zase můj obraz Karla Schwarzenberga trochu vylepšuje.
Velmi mi vadí na Karlu Schwarzenbergovi, že si bere Pánaboha do úst. Každý si jistě všiml, že Josef Lux, ani jiný představitel KDU-ČSL, v níž věřící křesťané nepochybně převažují, tak nikdy nečinili a nečiní, považují to za nekorektní. Politik nemá mít Boha na jazyku, to jaksi zavání porušením zákazu „Nezneužiješ jméno Hospodinovo“. Hovořit o Bohu přísluší teologům, ne politikům. Křesťanský politik jej má mít v srdci, a zda ho tam má, nebo ne, to se pak pozná podle jeho skutků.
Takže si stále nevím rady s fenoménem „Schwarzenberg“. Skutečně pořád nevím, co že to ten Schwarzenberg vlastně je.
