Co je křesťanská demokracie?

Zdeněk Zbořil v ČT zkritizoval mluvčího KDU-ČSL Daniela Hermana za prohlášení, že v Bavorsku, kde vládne po desetiletí křesťanská demokracie, se zemi vede dobře. Snažil se z Daniela Hermana udělat hlupáka, který neví ani to, co jsme se učili v občanské nauce na základní škole? Stěží by mohl Herman nevědět, že křesťanská demokracie v Bavorsku se jmenuje CSU, když přece právě v Bavorsku studoval. Ve spojení s neupřímným Zbořilovými slovy, že je „tajným“ příznivcem KDU-ČSL, by to mohl paranoik vnímat jako mimořádně rafinovaný útok na KDU-ČSL. Takovou paranoidní interpretaci však odmítám přijmout. Především proto, že dosavadní Zbořilovy názory mi byly vždycky sympatické, vždy jsem si jej velmi považoval a tak nevěřím, že by se k nějakému takovému podrazu propůjčil. Že by ale Zbořil, politolog, nevěděl, co to křesťanská demokracie je?

Křesťansko-demokratický program byl zformulován po II. světové válce Ludwigem Erhardem a  Konrádem Adenaueraem na základě již před válkou vyslovených myšlenek křesťanské sociální nauky. Představuje projekt sociálně tržního hospodářství, respektující trh jako motor vytváření blahobytu, a současně se solidarizuje s těmi, kdo jsou z nějakých důvodů v soutěži tržních sil hendikepováni. Tento model klade důraz na podporu tradičních hodnot, především na rodinu jako základ státu, na poctivost v práci a v podnikání. Bohatství, vytvořené poctivou prací zaměstnanců a úspěšných podnikatelů, pak neváhá investovat do podpory těch slabých ve společnosti.

Je to projekt, který dokázal ve válkou zdevastovaném západním Německu v historicky krátké době vybudovat společnost nebývalé prosperity. Politické strany, hlásící se ke křesťansko-demokratické myšlence sociálně tržního hospodářství, se jmenují různě. V blízkosti našich hranic to je bavorská CSU, v ostatním Německu CDU, v Rakousku pak Rakouská lidová strana. Jejich programy jsou velmi blízké, ve své podstatě křesťansko-demokratické. Strany s křesťansko-demokratickým programem jsou v Evropském parlamentu sdruženy v  té nejpočetnější parlamentní frakci, Evropské lidové straně.

Na tom, že sociálně tržní hospodářství je vynálezem křesťanských demokratů, nic nemění fakt, že si tento pojem vzápětí osvojila také sociální demokracie. Ta na rozdíl od křesťanských demokratů položila větší důraz na sociální programy, v některých ohledech až příliš rozmařilé, a naopak tradiční hodnoty jako odpovědnost a tradiční rodinu oslabovala, někdy přímo přispívala k její devastaci.  Ani přes jistou rozmařilost sociálně demokratické politiky v obdobích jejích vlád se však nepodařilo německou prosperitu, křesťanskými demokraty systematicky dlouhodobě budovanou, nijak rozvrátit.

Pevně doufám, že po dvou desetiletích zločinného šílenství Klausova volného kapitalismu, nerozlišujícího poctivé podnikatele od vychytralých podnikavců (někdy přímo zlodějů typu piráta z Prahy t.č. na Bahamách) na straně jedné a rozhazovačské politiky sociální demokracie, která zemi zadlužovala i v době vysokého hospodářského růstu na straně druhé, naši občané konečně pochopí, že i pro naši zemi je jedinou rozumnou cestou středový křesťansko-demokratický program. Věřím, že tentokrát dají důvěru mladým, s minulou politikou koaličních kompromisů KDU-ČSL s velkými stranami nespojených představitelů této historické strany. Že se ani nenechají znovu ošálit líbivými hesly nových politických subjektů, leckdy podnikatelských projektů nepodobných VeVerkám. Ty již předvedly, jak nebezpečné je sednout na lep lidem, o kterých nic moc nevíme, ale kteří se nám chtějí zavděčit omíláním hesel, která se většině líbí. Věřím, že se tentokráte konečně přikloní k osvědčenému modelu křesťanské demokracie.

Po zkušenostech z minulosti nevěřím předvolebním průzkumům, a tedy jsem optimista. Sice asi nehrozí, že by Pavel Bělobrádek získal přes 40% jako Angela Merkelová. Doufám, a pro začátek budu spokojen s nějakými 11%, jak by to odpovídalo číslu lidovecké kandidátky.

Ano, věřím, že KDU-ČSL uspěje. K tomu, abychom dali zemi do pořádku, však nestačí jen vhodit do urny ten správný lístek. Pohlédneme-li na západ od našich hranic, vidíme nejen, že tam po mnoho let vládne křesťanská demokracie. Vidíme také, že tam jsou lidé v práci zodpovědnější, podnikatelé poctivější, že sociální dávky jsou méně zneužívány než u nás. Právě proto tam také dávky pro ty skutečně potřebné mohou být mnohem vyšší než tady. Má-li se skutečně naše korupcí (a nejen korupcí) nemocná země začít uzdravovat, musíme i my, občané, začít přemýšlet o sobě, co pro to můžeme udělat každý z nás.

Věřím, že pokud nejen vybereme ten správný lístek, ale budeme se každý u sebe snažit překonat z doby komunistické normalizace přežívající heslo „kdo nekrade, šidí vlastní rodinu“, začne se dařit. Pak máme naději, že za 4 roky se již může volební preference lidovců blížit i těm 40% Merkelové,  že potom budou mít křesťanští demokraté i na poměry v naší zemi rozhodující vliv.