Český volič

Posledních více než 20 let, od chvíle, kdy občan opět získal právo skutečně volit, mám nepříjemný pocit, že není k politickým subjektům vůbec spravedlivý. Volební programy nestuduje a jejich obsah si nekonfrontuje s tím, co o jeho autorech ví. Spíše dá na líbivá hesla a jejich prezentaci. Oslovuje jej bombastická kampaň, která ale není možná bez obrovských a tedy nečistých finančních zdrojů. Po volbách se obvykle diví a je zklamán, v příštích volbách ale jedná podobně.

Nejprve stále znovu a znovu volil hlavně dvě velké strany, prolezlé klientelismem a kmotrovstvím. V posledních dvou sněmovních volbách pak se vrhal do náruče novým subjektům s populistickým programem a nejistým chováním do budoucna. Minulá zkušenost s VeVerkami jej ani tentokrát od tohoto trendu neodradila, ba naopak.

Nelze se na občana - voliče - zlobit. Má starosti o rodinu, povinnosti v práci, problémy s podnikáním. Měl by si ale uvědomit, že právě v ty dva dny voleb, kdy on je ve své zemi králem, spolurozhoduje o tom, co se u nás bude další roky dít. V jakém prostředí on a jeho rodina bude žít, pracovat, nebo podnikat.

V těchto volbách se asi nejnespravedlivěji volič zachoval k ODS. Ta byla založena Václavem Klausem jako jeho servisní organizace k uskutečňování nekalých záměrů v ekonomice, k nastolení klientelismu a tunelařiny. Občan to dlouho nechtěl vidět a stále věřil Klausovým krásným slovům o svobodě a tržním hospodářství bez přívlastků. Za Mirka Topolánka se začala ODS vymaňovat z osobního vlivu V. Klause, ale jím založený systém korupce a klientelismu si žil dále, i když již bez Klausovy plné kontroly. To otce zakladatele rozčilovalo.

Potom přišel na scénu Petr Nečas. Hodný chlapec z jižní Moravy, který asi s lumpárnami v ODS neměl zas až tak moc společného a rozhodl se zahájit boj proti korupci. Ze strany eliminoval ty nejhorší lumpy, pustil z řetězu policii a státní zastupitelství. A jak už to bývá, byl jedním z prvních, koho to semlelo. Přitom za vcelku nevelké provinění. Stal se kořistí své sekretářky. Ta jej nutně uchvátila, protože manželství dvou hodných lidí, jakými asi byli Nečas – Nečasová, bývá nudné. Tehdy čertice Nagyová oslnila muže v období jeho druhé mízy a připravila jej zcela o soudnost.  Ve své bezuzdé dominanci dokonce snad zneužila tajné služby státu. Co to je ale proti zločincům, kteří měli rozkrást miliardy, o kterých se od počátku aféry mluví, ale stále ještě, na rozdíl od Nagyové, nebyl nikdo z nich ani obviněn?  No, a volič neocenil pokus očistit ODS, naopak tvrdě ji za něj potrestal.

Opět se m.j. ukázalo, že bez lumpů za zády, kteří plní stranickou pokladnu, nelze volební kampaň úspěšně vést. Václav Klaus poradil, aby se ODS vrátila ke kořenům. Tedy k jeho oblíbenému klientelismu a kmotrovství? Myslím, že to už není možné. Většina kmotrů již stranu opustila, a ti, kdož tak dosud neučinili, odcházejí nyní. Jako veš šatní, když zahubí svého hostitele skvrnivkou, jeho tělo definitivně opouští, aby se vrhla na dalšího člověka, disponujícího ještě teplou krví. Pochybuji, že na osudu ODSky něco může změnit nějaký univerzitní profesor.

Ve srovnání s ODS paradoxně dalece méně utrpěla Kalouskova TOPka. Přitom za vše, co bylo minulé vládě tak dramaticky vyčítáno, nese odpovědnost právě ona. Ministrem financí, kterému se vyčítaly plošné škrty tlumící ekonomický růst, byl přece Kalousek. Ministrem práce a soc. věcí, které neslo odpovědnost za zkrachovaný drahý projekt  S-karet a sociálně necitlivý přístup k nejpotřebnějším, zase Kalouskův Drábek. A zvýšení daní, které vedlo k rozbití klubu ODS, si vynutil také Kalousek. Takže volič při svém rozezlení na pravici vskutku nebyl spravedlivý.   

Komunisté jako vždy posílili. Tentokráte si příznačně vybrali jako maskota rudého čerta. Alespoň symbolicky se tak vrací ke kořenům, do doby mladého Karla Marxe, jenž ještě předtím, než zformuloval svoji revoluční ideologii, vstoupil do veřejného prostoru právě jako satanistický básník. 

Jsem rád, že voliči nespustili rudo-oranžové tsunami, že komunisté spolu se socialisty nemají stojedničkovou většinu pro koalici, ať již otevřenou, nebo skrytou. Na rozdíl od některých mých přátel, kteří se bojí, aby otevřená koalice nevedla de facto k něčemu jako Únor 48, si toto nejhorší nemyslím. Komunisté totiž dnes nemají za zády totalitní supervelmoc, Rusko je kapitalistický, netotalitní stát, a my jsme v EU a v NATO.

Pokud by někdy nastala volba mezi otevřenou nebo skrytou koalicí komunistů se socialisty, já bych preferoval tu otevřenou. Pak by se snad ukázalo, že komunistické sliby pečených holubů jsou nereálné, protože pečení holubi prostě došli. Vzpomeňme, jak se podařilo Mitterandovi  vylikvidovat předtím dlouhodobě úspěšné francouzské komunisty právě tím, že je vzal do vlády. Jen se obávám, že naše sociální demokracie žádnou osobností Mitterandova formátu nedisponuje.

V každém případě vděčím voličům, že takový vliv komunistů na českou politiku neumožnili. Asi by to i bez nového Února znamenalo nemalé škody v ekonomice i v oblasti občanských svobod a v mezinárodním postavené ČR.

Ona rudo-oranžová tsunami byla odvrácena také díky malému vítězství sociální demokracie, a to hlavně proto, že se na scéně nově objevily úspěšné politické subjekty se silnou populistickou rétorikou. Ty přilákaly mnoho hlasů nespokojenců, které by jinak skončily právě v oranžovém nebo rudém pásmu spektra.

Jsem jen zvědav, zda jejich klub zůstane stabilní po celé 4 roky, zda opět nevzplanou již po několikáté dočasně utlumené ambice rebelů.

Na nové subjekty jsem nejvíc zvědav. Velmi silné hnutí ANO, faktický vítěz voleb, je jistě subjektem dosti nesourodým, a tak jsem tu partu od počátku považoval za podezřelou. První dny po volbách, když se socialisté rvali o koryta, místo aby zahájili proces zajišťování slíbeného "dobře fungujícího státu", se však Andrej Babiš choval překvapivě státotvorně. Nicméně časem lze vyčíst z jeho slov i skutků tendence k jisté nekonzistentnosti postojů a prohlášení. Inu, uvidíme. Počkáme si na ty Babišovy dobroty. Jen aby se nám z nich neudělalo zle.

Jinak jsem docela rád, že si Babiš vybojoval zodpovědnost za ministerstvo financí. Má stejně štědrý sociální program jako socialisté, ale na rozdíl od nich si ve svém bezbřehém fiskálním optimismu vydupal nezvyšování daní. Má tedy nyní možnost ukázat, kde opravdu vydoluje ty rozkrádané miliardy. Nebo nás bude zbytečně zadlužovat? Jako neekonom jsem v tomto dosti skeptický a trochu se obávám, aby svůj případný neúspěch v rozpočtové kázni pak nesváděl na koaliční partnery, nevyvolával tak rozbroje v koalici a nehnal nás do dalších předčasných voleb, ve kterých by doufal vyhrát již na celé čáře. Pak by po dvou desetiletích vlády mafiánského kapitalismu klausovsko-zemanovského asi nastalo nejméně tak dlouhé období neméně zhoubného berluscionismu.  

Další nový subjekt, poněkud žumpou páchnoucí náš zlatý „Úsvit Tomia Okamury“, v jehož řadách zasedly také nejméně dvě VeVerky, stále hlasitě křičí a bude křičet dále. Doufám, že jen křičet.

Jeho proklamovaný program přímé demokracie považuji v našich podmínkách za mimořádně rizikový. Představme si, že v nějaké krizové epizodě Evropy by někdo jako Jana Bobošíková nebo Václav Klaus nahecoval občany, ti by rozhodli o vystoupení z EU a zavlekli by nás tak politicko společensky ze Střední Evropy někam do Střední Asie. Nic proti Asijcům, kupř. Kazachům. Jsou to jistě lidé stejně kvalitní a dobří jako Evropané.  Ale já se narodil v Evropě a rád bych tady také zemřel a byl pochován.

Nakonec český volič vrátil do sněmovny lidovce. Zdá se, že nová parta mladých ve vedení KDU-ČSL prokazuje překvapivě dobré kvality. Nicméně jim povolební aritmetika nadělila nezáviděníhodné dilema. Původně neměli v úmyslu usilovat o podíl na vládě, a bylo by pro ně rozhodně výhodnější nejméně jedno volební období jen sedět ve sněmovně a prokazovat, že myslí svůj program vážně a nekompromisně. Ukázalo se však, že bez jejich vstupu do vlády se žádná jen trochu rozumná vláda neustaví, že pak budeme hnáni k dalším předčasným volbám, a tak donekonečna zde bude vládnout současná prezidentská vláda bez ústavního mandátu.

Lidovci tak stáli před rozhodnutím: sobecky si trvat na prosazení vlastního partajního zájmu, nebo dát přednost zájmu země. Jsem rád, že zvolili to druhé.  Zatím se zdá, že ze sebe jako nejmenší subjekt potencionální vládní koalice nenechají udělat onuci. Ve vládě s Babišem to ale nebudou mít lehké, držím jim palce, aby i nadále měli pevné nervy.

Z mého pesimismu při hodnocení českého voliče by mohla vzniknout obava, zda český volič není hlavně hloupý. Nicméně dokázal, že rozhodně není vyložený idiot, když s přehledem vykázal na smetiště takové kreatury, jako SPOZ nebo slepenec Bobošice, Bátory a Kikiny s názvem Hlavu vzhůru.