Bubenská melancholie

Nádraží Praha-Bubny. Prázdné a přesto plné vzpomínkami, které se nedají zbourat. Místo, kde čas odešel, aby se nikdy nevrátil a přesto zůstal. Konečná i začátek.

Podivná současnost a možná okamžik, který někdo zapomněl žít. Zapomněl nebo nechtěl. Ani my, ani České dráhy, ani doba. Jakési vzduchoprázdno čekající na cosi. Koleje, co tady začínají, aby některé tady zase skončily. Nádraží na konci světa a přesto v centru divného klidu. Místy zarostlé a zpustošené, žijící vlastním životem tam někde v čase minulém, aby jen projíždějící vlaky dávaly tušit memento současnosti. Mírně drsný otisk na mapě hlavního města, který se brání i nebrání tomu, co bude…a nebo nebude...?

Bubenská melancholie