Evropou zase obchází strašidlo komunismu...

Zatímco media a politici poslední roky blázní a varují před vzestupem nacionalismu a populismu, naprosto opomněly (možná záměrně) růst jiné ideologie, radikální marxistické levice. 

Evropa se dlouhodobě postupně stáčí čím dál více doleva, avšak zlom nastal až po vypuknutí Světové hospodářské krize v roce 2008/2009. Tehdy na celém kontinentu vzrostla nezaměstnanost a chudoba a někteří obyvatelé, stejně jako ve třicátých letech, uvěřili že kapitalismus selhal a socialismus může fungovat. Evropské státy kvůli různým regulacím, zadlužení a nesmyslnému euru se nemohou z krize pořádně vyhrabat, veřejnost ztrácí trpělivost a obrací se na zdánlivou záchranu – komunisty.

                Začalo to v Řecku, kde ekonomická situace dospěla ke svému dnu a více jak 50% mladých lidí nemohlo najít práci. V lednu 2015 proto drtivě zvítězila radikální SYRIZA v čele s marxistou Tsiprasem, který to rozjel. Odmítl platit dluhy, spustil znárodňování, rozhazování sociálních dávek, zvyšování daní, přestali se zadržovat uprchlíci a zcela se otevřely hranice, což pomohlo vypuknutí migrační krize. Samozřejmě po půl roce jeho bláznivá politika zkrachovala, vypukla ještě větší krize a Tsipras musel nakonec ze svých radikálních reforem ustoupit.

                Člověk by řekl, že se z toho někdo poučí. A ono ne. Ve Španělsku ve stejnou dobu získává velkou popularitu naprosto podobná marxistická strana PODEMOS, které však naštěstí ještě volby nevyhrála.

                A kdo si myslel, že komunisté budou získávat hlasy pouze v těchto jižanských státech, se hluboce pletl. V Rakousku byl prezidentem zvolen rudozelený Van der Bellen a ve francouzských prezidentských volbách získal téměř 20% hlasů Melenchon, fanoušek Hugo Chaveze, který navrhoval až 100% zdanění a obří znárodnění podniků a bank. Jako bychom měli stroj času a byli zpátky v dobách Marxe či Trockého s Leninem.

                Další neštěstí jsme mohli vidět v Británii, kde se Jeremy Corbyn, odpůrce Západu, Ameriky, kapitalismu či Izraele a naopak přítel teroristických skupin Hamas a Hizzbaláh, dokázal dostat do čela Labouristů a získat 261 poslanců. Jak je to možný?

                Překvapivě alespoň dobré zprávy přichází z Německa, kde tvrdý socialista Schulz nejspíše nakonec prohraje, i když velká část německé veřejnosti ho stále podporuje a hororová koalice SPD, Zelení a Die Linke ještě nedávno nebyla tak nereálná.

                Lidé ale nepřišli o rozum pouze v Evropě, i do Spojených států se tato levicová vlna dostala a kdyby Bernie Sanders těsně neprohrál s Clintonovou v primárkách, stal by se nejspíše americkým prezidentem on. Komunista v čele USA, no není to paradox?

                Co se tedy s naší západní společností stalo? Je to pouze odraz nedávné ekonomické krize a nechuti k politice, která zakrátko pomine? Nebo je to trvalý trend a Marx měl pravdu, že vítězství socialismu je jisté a všichni se budeme mít stejně spatně?

                Mě nejvíce děsí, že radikální levice má velké sympatie zejména u mladé generace, která rezignovala na všechny tradiční hodnoty a jde jim pouze o materiální zabezpečení. Takže uvidíme…