Očima pamětnice .... aneb čím jsme dříve platili ( 6.část )

Východoněmecká Marka Kolona aut stojí před hraničním přechodem Hřensko - Schmilka. Pasová kontrola a následně celní. "Celní a devizové prohlášení, " žádá celník se znakem Merkura na klopu saka a pokračuje. "Máte něco k proclení?" Zvídavě si nás střídavě prohlíží a střídavě nahlíží do dvoulistu prohlášení s nalepeným kolkem na přední straně. Řidič auta se potí a spolujezdkyně manželka chytá zelenou barvu.

100 východonemeckych Marek arch.

"Můžete jet, šťastnou cestu." celník bouchne štempl s datumem do lejstra a podá řidiči, který si oddychne. "Ještě Němci, " prohodí paní, ale už s větším klidem. "Já tam zapomněla napsat snubní prstýnky." A oba dva se již vidí za hraničním přechodem, kde se klikatí podél Labe silnice a první domečky lázeňského městečka Bad Schandau. A pak už jen Dráždany, hitlerova dálnice - panelovka do Berlína a dále k Baltu na Rujánu. Kdo z nás nejel tuto štreku, pamatujete si ?

Já ale tentokrát nejela autem k moři, ale vlakem jen do Drážďan. Prager strasse ( široká ulice poblíž nádraží) zalévá dopolední sluníčko. Procházím se po ní a dávám dohromady plán nákupu. V peněžence pár stováků východoněmeckých Marek a v kapse cinkají drobné z minulého výletu.
Tak co musím koupit. máma chtěla rozinky a mandle na vánoce. Taky se jí nesmím zapomenout podívat, kolik stojí záclony. A tradičně nakoupit houbičky a hadříky na nádobí. A další a další v československu nedostatkové zboží. Tak na to se musím najíst. Eintopf s klobásou a blíže neurčené pivo přídou k chuti. Odpoledne dám kachničku s knedlíkem za 6,- Dojč Demokratiš Mark ( DDM ). Prostě den jak má být při nákupní akci. A to ještě nestihnu podívat se do Zvingru. Tak alespoň svézt se vláčkem v parku (úzkoroschodná pionýrská železnice). Ježíšmarjá, a na Métskej salám, to bych zapomněla, připisuji do seznamu. Odpoledne už vleču dvě napěchované nákupní tašky rozličným sortimentem zpět na nádraží. A nezapomenout vyplnit další stránku celního a devizového prohlášení. To budou mít celníci radost.

"Viděla jsem v parku, na zemi ležet Marku. Ležela tam spoustu dní, byla totiž východní." Na tuto filmovou hlášku si jistě pamatujete. V devadesátých letech, když se po sjednocení Německa toto platidlo rušilo, vyjela jsem si s přáteli na hraniční přechod Cínovec - Zinwald. Do půlnoci, kdy tato měna platila zbývalo pár hodin. Tak s balíkem těchto marek jsme to v místní hraniční hospodě pořádně roztočili a domu jsme jeli až ráno, až ráno, až byl bílý den...........

A copak jste si v NDR kupovali Vy ? A kde jste všude po tomto státečku cestovali ? Také na Rujaně, také ? No já jednou byla, to mi bylo 15.let, na Rujaně v městečku Prerow. Byl tam kemp a v něm nudistická část kempu - označeno FKK . Tak to byla mazec. Dodnes to ve mě zanechalo hluboký dojem.

....... ale o tom až někdy příště     www.soukromeneresti.wbs.cz