Investice do domácí ekonomiky v
době krize není špatný nápad - to vám, pane Urban, nikdo nebere. Člověk sice
sem tam zaslechne hlasy o tom, že další zadlužování nás prý za pár let uvrhne
do krize ještě větší - tito lidé však většinou chápou státní rozpočty jen skrze
absolutní čísla na papíře a ne skrze reálné počiny, tj. co se za půjčené peníze
pořídí. V současné době probíhá spousta investičních projektů,které ekonomice opravdu pomohou. Ne však šrotovné. Šrotovné jsou spíše takové císařovy nové šaty, po kterých zbydou jen dluhy a oči pro pláč.
Jsou totiž minimálně dva druhy dluhů – špatný a dobrý. Špatný dluh je takový, který se vypůjčí, prožere a pak nevrací, čímž nám naskakují úroky a pomalu se tak blížíme bankrotu. Zářnými příklady takového půjčování jsou například USA, Maďarsko, Lotyšsko a spousta dalších zemí.
Dobrý dluh je jiný. Nejdříve se vymyslí projekt, pak se teprve vezme dluh (úvěr) a peníze z dluhu se pak použijí na realizaci tohoto projektu. V odborných i laických kruzích se takovému postupu říká investice.
Proč mluvím v souvislosti se šrotovným o dluhu? Odpověď je jednoduchá. Náš rozpočet je už tak hluboce v minusu, že jakýkoliv další výdaj musí nutně pocházet z probíhajícího úvěrového čerpání státu. Pokud někdo říká že ne, buď nemluví pravdu, anebo nechápe účtařinu.
Pokud je tedy šrotovné dluhem (úvěrem), jde o dluh dobrý nebo špatný?
Odpověď není úplně jednoznačná. Státní peníze protečou ekonomikou, vrátí se do kasy a lidi budou mít nová auta a nové úvěry, čímž nejenže zvýší kvalitu vozového parku, ale zvýší i množství finančních prostředků na trhu (tj. pomohou ostatním podnikům, leasingovkám, pojišťovnám, atd.). Na jedné straně tedy máme zvýšení peněz na trhu a nový vozový park.
Na straně druhé, auta jsou spotřební zboží. Spotřebnímu zboží se spotřební říká proto, že se spotřebovává. Naprosto stejného efektu by vlády dosáhly dotacemi na mixéry, ledničky, fény, čističe koberců, atd. Spotřební zboží si lidé kupují sami od sebe jako krátkodobou investici do pohodlí. Takové "investice" do pohodlí jsou mimochodem také jedním z hlavních důvodů dnešní hospodářské krize (pro info na toto téma si například zkuste vygooglit „consumerism“).
Dalším efektem šrotovného je pak zadlužení domácností v podobě leasingových úvěrů. Stát de facto použije peníze z vlastního úvěru k tomu, aby zvýšil zadluženost domácností. Ne však dluhem dobrým, tedy investicí do něčeho smysluplného (např. plastová okna, vzdělání), nýbrž do věcí naprosto nesmyslné – do spotřebního zboží. Nevím jak vám, ale mně z toho naskakuje husí kůže.
Šrotovné má tedy tři efekty:
1) krátkodobou stimulaci ekonomiky tím, že zajistí, aby si domácnosti kupovaly spotřební zboží – úvěry domácností se krátkodobě projeví vyšší aktivitou na trhu
2) relativně krátkodobé zlepšení vozového parku
3) vyšší zadlužení domácností (už tak předlužených v době krize)
4) další věci, které se mi tu nechtějí vypisovat – ostatně spousta blogerů o nich už psala
Co si politici neuvědomují:
1) šrotovné má pouze krátkodobý efekt
2) spotřební zboží má jiný statut a efekty, než ostatní zboží a služby
3) podpora neplánovaných nákupů spotřebního zboží prohlubuje krizi zvýšenm zadluženosti domácností
Kolem a kolem, pane Urban, mně z toho nevychází nic pozitivního. Kdyby šlo o investici například do infrastruktury (zejména do veřejné dopravy, např. Českých drah), školství, vzdělávání dospělých, podpory např. zateplování budov (nejen z emisních povolenek) a dalších tisíců věcí, které by byly mnohem efektivnější než vaše šrotovné, nic bych nenamítal.
Ovšem tohle … to je buď čistý populismus, nebo čistá neznalost a nepochopení reality. Císařovy nové šaty se v tomto případě jako parafráze na vzniklou situaci nesmírně hodí.
