ČSSD se dnes vytasila s celkem rozumně znějícím předvolebním plánem jak zamezit asociálním živlům, aby většinu své podpory utratili za alkohol, cigarety a drogy. Zapomeňme teď na chvíli na skutečnost, že jde o jeden z posledních zoufalých pokusů urvat hlasy voličů pravici, která podle iDnes s nápadem přišla dříve. Podívejme se raději na technický aspekt věci.
Podle iDnes chce ČSSD v roce 2012 zavést systém, který bude fungovat tak, že klient úřadu práce dostane platební kartu, ze které bude moci vybrat pouze třetinu peněz v hotovosti a zbylé dvě třetiny bude moci utratit pouze ve vybraných řetězcích za zboží jiné než alkohol a cigarety. Plán je to rozumný a podle mého názoru by mohl přinést hodně dobrého ... ALE ...
Nesedí mi na tom skutečnost, že by měla karta fungovat na nákup zboží ve vybraných řetězcích. Za prvé se tím znevýhodní řetězce, které takové nákupy nebudou umožňovat a navíc se tím dále prohloubí propast mezi konkurenceschopností malých prodejců potravin a velkými řetězci. Stát tak nejenže narušuje volnou konkurenci na trhu obchodních řetězců (což by ještě nebyla taková tragédie), ale také tím zasadí další hřebíček do rakve malých prodejců potravin a způsobí odliv sociálních dávek – tj. veřejných peněz – za hranice státu. Výsledný efekt shrnuji v následujících dvou bodech:
1) Malí prodejci potravin přijdou o své živobytí a půjdou buď na podporu, nechají se zaměstnat supermarketem za mrzkou mzdu. Menší část se rekvalifikuje a najde si práci jinde.
2) Dnes sociální dávky podporují mimo jiné pohostinský průmysl, hazard, tabákový průmysl a výrobce alkoholu. Většina DPH a daně z příjmu či hazardu zaplacená sociální dávkou se tak ocitne v rukou státu. Čistý zisk pak majitelé heren, pohostinství a „palíren“ znovu investují do české ekonomiky buď přímými investicemi, nebo útratou za konzumní zboží (které je pak znovu daněno – jinými slovy – peníze protečou ekonomikou několikrát).
Pokud však bude stát limitovat použití karet na vybrané řetězce, způsobí tím to, že se sociální dávky po zdanění odkutálí pryč z Česka do mezinárodních ústředí těchto řetězců, čímž se sníží užitek sociálních dávek pro českou ekonomiku.
Jaké je tedy řešení?
Podle mě by stát měl chápat sociální dávky v širším měřítku. Když už se situace týká obchodních řetězců, které jak známo jsou většinou velmi ziskové, stát by mohl po obchodních řetězcích, které se do programu zapojí (a získají tím konkurenční výhodu) chtít určité protislužby. Jako první mě napadá povinnost poskytovat tzv. counselling žadatelům z úřadu práce, tj. pomoci jim se znovuzapojit do pracovního procesu.
Další možností by mohl být modifikovaný západní model tzv. „Tesco Towns“, kdy řetězec postaví levné bydlení na svém pozemku. V tomto případě by však řetězec měl omezenou možnost používat toto bydlení ke komerčním účelům a musel by poskytovat alespoň část bydlení pro tzv. „sociální případy“.
Tak by se dalo zabít hned několik much jednou ranou. Jen mám strach, že takové počty jsou pro naše zákonodárce příliš složitá matematika ...
Jaký máte názor vy? Podělte se v diskuzi.
P.S.: Řešení situace malých prodejců mě nenapadá ... možná je to zkrátka nevyhnutelná daň za levné potraviny v řetězcích ... co myslíte?
