Mládí zápasí se stářím o místo na slunci. Paroubek se stal ikonou generačního střetu.
Hned v úvodu bych se chtěl vymezit proti případným kritikům, kteří by mi chtěli podsouvat diskriminaci stáří, či nepatřičné upřednostňování mládí.
„Stáří“ a „mládí“bych si pro účely našeho článku dovolil definovat následovně:
Stáří:
Věk starého člověka nehraje roli. Může jít o mladíka či slečnu, kterým sotva táhne na třicet, může to být babička z Kotěhůlek nebo děda z Bráníka. Stáří v tomto významu spíše vystihuje stav mysli dotyčné osoby. Takto starý člověk je zahořklý, odevzdaný a pohodlný. Dává přednost momentálním jistotám před jakoukoliv formou budoucího (obecného) blaha. Stručně řečeno, takový člověk nevidí za roh a zajímá jej pouze jeho osobní stav. Nerad se učí nové věci, bojí se poznávat. Zbytek společnosti vidí jako hejno supů, kteří se mu snaží zastínit jeho místo na slunci. Do budoucna hledí se strachem.
Mládí:
Naopak mladého člověka v tomto smyslu definuje chuť po vítězství, odvaha a oddanost ideálům. Uvědomuje si, že společenský vývoj je kontinuálním procesem spíše než sledem jednotlivých událostí. Mladý člověk je pokrokový, rád se učí, cestuje, poznává nové věci a uvědomuje si, že k tomu, aby se měl dobře, je potřeba kvalitní práce. Zbytek společnosti vidí jako součást sebe sama, jako skupinu jedinců stejného druhu, se kterou sdílí pouto lidství. Do budoucna hledí s nadějí.
Jak už jsem naznačil, věk v tomto „generačním“ střetu nehraje příliš velkou roli. Je sice pravda, že duchem „staří“ lidé se častěji najdou mezi těmi fyzicky starými a „mladí“ mezi těmi fyzicky mladými, ovšem nelze paušalizovat. Jednou z výjimek je například moje babička. Volí Stranu zelených, recykluje, čte a vzdělává se. Podle jejích vlastních slov proto, že jí záleží na budoucím vývoji planety, na životním prostředí - budoucnost jí není ukradená. Paroubka nevolí proto, že Českou republiku zadlužuje a nechce, aby jsme my, její vnuci, museli tento dluh splácet v budoucnu. Jistě, diskutabilní názor, dobře však poukazuje na podstatu myšlenky. Babička ve svém "starém" těle chová mladého ducha. Vraťme se nyní k podstatě článku.
Vajíčková kampaň, více než cokoliv jiného, poukazuje na stále více patrný střet generací. Mládí se pere se stářím o zmíněné místo na slunci. Paroubek svými miliardovými sliby pro nezaměstnané a důchodce (čti: duševně staré) ohrožuje budoucnost mladých lidí. Osoba Jiřího Paroubka se pro mladé stala symbolem ne-pohybu, lpění na zastaralých, mnohdy nelogických hodnotách. Duchem mladý člověk nechce slyšet slova jako Jistota a Důchod, duchem mladý člověk chce slyšet slova jako Příležitost, Novost a Pokrok.
Paroubek se tudíž pro mladé lidi stal symbolem toho „starého“. Je potřeba se jej zbavit, zasypat smrští vajíček. Vajíčko je a odjakživa bylo symbolem zrodu a novosti, čímž protestující ironicky poukazují na jádro problému.
Mládí se bouří proti stáří, jež pro něj symbolizuje osoba Jiřího Paroubka.
Poznámka: Jiřího Paroubka si nespojuji s myšlenkami sociální demokracie, od kterých se Paroubek s ČSSD už dávno odklonil tím, že se zaprodal mocenským hrám. Strana ČSSD pod Paroubkovým vedením je stranou Důchodců a nezaměstnaných za životní jistoty.
Pro pobavení: Blog je mazaný zevl
