Pokud je člověk blogger, tak na blogu prozevlí hodně času. Proto jsem se zařekl, že nebudu v období před zkouškama nic psát, jelikož jsem správně tušil, že bych na blogu prozevlil celé dny namísto studia. Dnes mě ovšem blogový zevling neodolatelně přitahoval. Četl jsem články, hádal se v diskuzích. Jeden panel v Mozille byl neustále na stránce blogu, kde jsem zrovna ventiloval své světonázory. Žralo to čím dál víc času, tudíž jsem se zamyslel a rozhodl pro radikální krok - po poledni jsem sbalil svou knihu, tužku a papíry a šel na oběd do hospody. V hospodě jsem si rozložil na stůl učivo, objednal oběd a začetl jsem se tak hluboce, že jsem během dvou hodin zhltnul a vstřebal celou první kapitolu (poté, co jsem zhltnul a vstřebal oběd, litr pomerančového džusu a kafe).
Jakmile jsem se vrátil domů, nastartoval jsem počítač s tím, že si své poznámky přepíšu do Word dokumentu. Hrubá síla zevlingu však byla mocnější. Během několika málo minut už jsem zbaběle klikal na ikonku Mozilly. Mozilla mi zlomyslně uložila panel s poslední diskuzí, čímž jsem se znova octnul v pasti. Zevling na diskuzích, četba článků, klikání na karmu … znáte to.
Ovšem to jsem ještě netušil, že mě večer čeká ten pravý zevl!
Pravý zevl na blogu se od běžného zevlu liší tím, že člověk napíše článek. Už samotná tvorba článku zabere desítky minut, mnohdy i několik hodin. Člověk píše a píše a nemůže se dočkat toho vysněného okamžiku, kdy článek zveřejní.
Zveřejněním článku si blogger přivodí menší orgasmus (jak se jednou v diskuzi zmínil můj blog-idol Štěpán Binko). Na několik málo minut je jeho článek na očích statisícům lidí, přímo na hlavní stránce iDnesu. Bohužel, článek s postupujícím časem klesá nezadržitelně dolů. S klesajícím článkem klesá jak návštěvnost, tak i zdroj bloggerského nadšení, které bloggerovi ještě před malou chvílí stálo a způsobovalo pocity srovnatelné s poměrně ucházející souloží.
V tomto okamžiku, pokud je článek kvalitní, začíná další požitek bloggera - sledování karmy a diskuze. Se stoupající karmou a počtem příspěvků v diskuzi bloggerovi znovu stoupá entusiasmus a hladiny hormonů v krvi do takové míry, že si přestane uvědomovat svět kolem sebe a zejména pak skutečnost, že v podstatě zevlí. Blogger se do krve bije za své názory s diskutéry a zanechává za sebou nesmazatelné stopy ve formě příspěvků pod článkem. V této fázi většina bloggerů prožívá svůj druhý orgasmus.
Třetí orgasmus pak přichází zpravidla až druhý den ráno, i když nutno dodat, že poměrně zřídka. Blogger se probudí, promne oči a snaží se setřást tu příšernou bloggerskou zevl-kocovinu z předešlého dne. Dojde si na záchod, vyčistí zuby a zapne počítač; buď palcem u nohy anebo tradičním ukazováčkem na ruce (já mám počítač stolní; bedna je u země, takže ji zapínám palcem u nohy).
Počítač nabíhá, blogger se potí. „Budu na titulce?“ ptá se polohlasem. Část jeho duše si přeje, aby na titulce nebyl, jelikož včera prozevlil celý den. Ovšem druhá část, ta zevlovací, si přeje jediné: „Ať je to na titulní straně, ať je to na titulce!“
Předpokládejme nyní, že článek na titulce opravdu je. Blogger otevírá prohlížeč, do vyhledávače zadává adresu iDnes.cz. Mačká enter. Stránka se načítá a blogger dychtivě scrolluje dolů. „Je tam! Do prdele, je tam!“ huláká na celý dům. V této chvíli, jak jste jistě správně uhodli, blogger zažívá zmíněný třetí orgasmus. Karma je někde kolem třicítky až čtyřicítky a v dikuzi čekají stovky příspěvků, na které je třeba co nejdřív odpovědět. Pokud má blogger bujnou fantazii (a to většina bloggerů má), představuje si nejrůznější nabídky a ocenění, které jsou díky jeho geniálnímu literánímu počinu jistě už na cestě.
Za této situace pak blogger prozevlí i několik dní na jediném svém článku, přečte většinu článků svých kolegů, pod které nenápadně sází do diskuze odkaz na svůj úspěšný počin a je mu úplně nejlíp na světě. Zevl na blogu je prostě bomba.
