Ať si kdo
chce co chce říká, Barrack Obama se se včera stal prezidentem planety Země.
Amerika, i přes současnou „krizi z chamtivosti“, je stále největší
světovou velomocí. Inauguraci sledovala miliarda lidí, další stamiliony si na
ni alespoň připili v hospodě. V Keni byl den zvolení Obamy vyhlášen
státním svátkem a v Rusku bude nejspíš brzy vyhlášen dnem státního smutku.
Obama prostě zahýbal světem a do USA se vrátila demokracie.
V 70. letech, když světem zmítala hospodářská krize způsobená deindustrializací západních zemí a spojeným účinkem nezaměstnanosti a vysoké inflace, se v útrobách USA a Británie znovuzrodila myšlenka, že jedinou možnou cestou vpřed je podpora individualismu, enterpreneurismu a snížení role státu ve věcech veřejných. Vždyť přece člověk se o sebe umí postarat sám! Velká část státního majetku se postupně zprivatizovala, v USA dokonce i zdravotní péče a do jisté míry i sociální systém. Progresivní danění v USA bylo v podstatě zrušeno – během několika let se drasticky snížily korporátní daně a osobní daň nejvyšší příjmové třídy na počátku 80. let spadla ze 70 na 28 procent. Poměr příjmu řadového pracovníka a CEOs (šéfů korporací) se zvýšil z 1 ku 30 v roce 1970 na 1 ku 500 v roce 2000. Majetek 0.1 procent nejbohatších ze zvýšil z 2% v roce 1978 na 6% v roce 1999. Uvolňení daní, ruku v ruce s uvolňováním mezinárodního obchodu a později taky s pádem komunistického bloku otevřelo cestu ke konsolidaci monopolů, tzn. k vytvoření korporací s mnohdy nadnárodní působností. Korporace tím získaly finanční převahu nad oslabeným státem a díky lobby a korupci v podstatě odrovnaly odbory, čímž se jim v podstatě otevřela cesta k free-ride na finančních trzích a na domácím i světovém trhu práce. No a takhle to vlastně pokračovalo až donedávna, kdy se díky své nekonečné hamižnosti korporace samy potopily.
Ano, stále méně demokratická vláda USA ovládaná finančními korporacemi byla svržena demokratickým procesem. Demokrati smetli zkorumpované republikány ve velkém stylu. Teď už je jenom na nich, jak dlouho odolají tlaku stále ještě mocných finančních velikánů. Každopádně kdyby se jim alespoň podařilo vrátit američanům zdravotní péči, sociální jistoty a sem tam podpořit nějaký projekt na implementaci v USA téměř neznámé formy dopravy – MHD – průměrný američan by se znovu mohl začít cítit jako člověk a nemusel by do vzduchu pumpovat tuny CO2 při každém uprdnutí.
Pro více informací se mrkněte na: David Harvey (2005) A brief history of neoliberalism. (Mají to na Amazonu)
