Velké finále v Sibiu se blíží

Diskuse o budoucnosti pobrexitové EU-27 se chýlí k závěru. V Sibiu nám lídři řeknou, jak „učinit Unii silnější a naši budoucnost jasnější“. Po Bratislavském a Římském prohlášení nás čeká ještě jedno další a zazvoní zvonec.

Ve čtvrtek 9. května se bude konat v rumunském Sibiu dlouho očekáváný summit, kterým by měla vyvrcholit politická reflexe o budoucnosti EU-27, zahájená po britském referendu v červnu 2016. Tento okamžik byl během uplynulých měsíců natolik vyzdvihován, že se o celém procesu často hovořilo též jako o „cestě do Sibiu“.

O původu myšlenky klíčového summitu, kde budou přijata významná rozhodnutí o podobě pobrexitové Unie, jsem psal v článku EU na cestě do Sibiu v únoru 2018. Dalšímu vývoji události, kdy ambice postupně klesaly, jsem se vrátil v textu 200 dnů do Junckerova summitu v Sibiu v říjnu 2018. Tehdy už se neurčitě objevovaly kontury možného výsledku, totiž, že zde bude předjednána tzv. strategická agenda na období 2019–2024 (obecný, nekonfliktní a nic neříkající programový dokument po vzoru toho aktuálního) a že zde bude přijato prohlášení. V této souvislosti jsem pesimisticky předvídal, že evropští lídři nejspíš přijdou s dalším „Římským prohlášením“ plným frází a banalit, poplácají se po ramenou a pojede se dál po vyjetých kolejích. Nyní vše nasvědčuje tomu, že výsledek bude vypadat přesně takto.

O Sibiu – navzdory tomu, že se rychle blížilo – nebylo v poslední době zas tak moc slyšet. Zvláště nepřicházela žádná upřesnění ohledně možného výstupu a nebylo ani známky po jakékoli soustředěné práci na něm. Teprve v polovině března 2019 proběhlo neformální zasedání Rady pro obecné záležitosti v Bukurešti, kde proběhla první obecná diskuse o budoucí strategické agendě, z níž nevzešly žádné jasné závěry. 30. dubna potom přispěchala Komise s dokumentem Europe in May 2019: Preparing for a more united, stronger and more democratic Union in an increasingly uncertain world (stručné shrnutí je dostupné v tiskové zprávě).

2. května, tedy jen týden před zasedáním, rozeslalo předsednictví návrh prohlášení, které by mělo ze zasedání vzejít, a nastínění okruhů pro diskusi o strategické agendě. Z těchto dvou dokumentů, jakož i z programu akce, konečně můžeme získat přesnější představu, jak bude velké finále v Sibiu vypadat.

Co nás ve čtvrtek čeká

1) Předpokládám, že zaprvé bude přijato navržené prohlášení, které bylo zkušenými pisateli memorand připraveno tak, že žádnému státu nebude činit nejmenší problém se k němu přihlásit.

Pracovní verze deklarace ukazuje krátký text obsahově velmi podobný Bratislavskému prohlášení ze září 2016 a Římskému z března 2017. V popředí stojí drobný úvod, který mimo jiné zdůrazňuje přesvědčení vedoucích představitelů o tom, že „sjednoceni jsme silnější“ a jejich odpovědnost za to „učinit Unii silnější a naši budoucnost jasnější“. Za tím účelem je zde načrtnuto 10 závazků, které na sebe lídři mají vzít:

Budeme obhajovat jedinou Evropu – od východu k západu, od severu k jihu […] Zůstaneme jednotní v dobách dobrých i zlých […] Budeme vždy hledat společná řešení […] Budeme nadále chránit náš způsob života, demokracii a právní stát […] Budeme se snažit přinášet výsledky tam, kde je to nejvíce potřeba. […] Budeme se vždy držet principu spravedlnosti, ať už na trhu práce, v sociálním zabezpečení, v ekonomice nebo v digitální transformaci […] K dosažení našich ambic si přidělíme prostředky […] Zajistíme budoucnost příštím generacím Evropanů […] Budeme chránit naše občany a zajišťovat jim bezpečí. […] Evropa bude odpovědný globální lídr.

2) Zadruhé nám bude sděleno, že vedoucí představitelé vedli plodnou diskusi o budoucí strategické agendě, a snad i pár témat, která přitom nejvíce rezonovala.  

Dokument připravený na jednání se zaměřuje na čtyři oblasti: Ochrana občanů a svobod, Rozvoj naší ekonomické základny: evropský model pro budoucnost, Budování zelenější, spravedlivější a inkluzivnější budoucnosti, Prosazování zájmů a hodnot Evropy ve světě. Každá z těchto oblastí je dále rozdělena do čtyř podoblastí a v nich jsou pak zařazeny jednotlivé priority. Jde o řadu (v unijním prostředí) samozřejmých, dávno rozvíjených témat, které jsou vymezeny velmi rámcově – např. ochrana osobních svobod, investice do dovedností lidí a do vzdělání, vývoj umělé inteligence, urychlení energetického přechodu.

První návrh strategické agendy by měl být připraven začátkem června. Tento zbytečný dokument by pak měl být přijat na červnovém zasedání Evropské rady.

3) Snad bude oznámeno také něco o diskusi u pracovního oběda, která by se měla týkat role EU ve světě. Juncker si původně dělal naděje, že by v Sibiu mohl získat podporu jeho plán na rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v rámci některých oblastí společné zahraniční a bezpečnostní politiky pomocí tzv. pasarel. Tento návrh by nicméně musel získat jednomyslnou podporu členských států, což je nyní nereálné.

Navoněné, našlehané nic

Více k výsledkům summitu v Sibiu si řekneme poté, co se uskuteční. Už nyní si však troufám tvrdit, že nás nečeká nic jiného než navoněné, našlehané nic. Unijní lídři evidentně neaspirují na více než na to, aby předložili důstojný, líbivě znějící výstup, který však nebude přinášet žádný skutečný obsah. Půjde jen o další rituální oslavu Unie a jejích výdobytků a potvrzení dávno nastoupených projektů a trendů.

Základní směr v rámci diskuse o budoucnosti EU-27 už byl dávno dán. Udalo jej Bratislavské i Římské prohlášení, Agenda lídrů, Evropský pilíř sociálních práv, PESCO a řada dalších počinů posledních měsíců. Jasně se ukázalo, že ke kýžené změně kurzu nedojde. Žádné reformy směrem k rozvolnění integračního celku nebudou, žádné pravomoci se z Bruselu nevrátí, arogance unijních mocipánů neustane, sny o evropském státu nevyprchají. Vše podstatné již bylo rozhodnuto, nyní jde jen o to, jak nepříjemné období otázek a debat po britském referendu formálně uzavřít.