Španělsko má plné právo chránit svou celistvost a ústavní pořádek

Události kolem katalánského referenda nepřipomínají listopad 1989, ale sudetoněmecký puč v roce 1938. Španělské orgány měly plné právo zasáhnout.

Mrzí mě pokroucený obraz událostí kolem nezákonného katalánského referenda, který vidím v našich médiích, ale nepřekvapuje mě. Naopak zvlášť mi je líto, že tento výklad většinově přejímají i komentátoři z mého myšlenkového okruhu, tj. z řad konzervativců, zastánců národního státu, odpůrců evropské centralizace.

Rád bych proto zdůraznil, že pohádku o hodných katalánských demokratech, které mlátí zlí španělští policisté jako demonstranty na Národní třídě v listopadu 1989, rezolutně odmítám. Jestli se hodí nějaká paralela z naší minulosti, tak je to sudetoněmecký puč v září 1938.

Vinu za vznik krizové situace mají jednoznačně katalánské orgány (regionální vláda a vedení regionálního parlamentu), které ostře konfrontační politikou vyprovokovaly střet s ústředními úřady. Vůbec katalánští separatisté ve svém pohrdání ústavou a veřejným pořádkem a se svou agresivní linií někdejší henleinovce připomínají velmi silně. Naštěstí hranice násilností jsou zatím na nižším stupni – na chuligánském násilnictví a výtržnostech, ne na úrovni ozbrojeného povstání.

Španělské orgány se separatistům postavily opatrně neochotně, stejně jako se do otevřeného střetu nechtělo roce 1938 československé vládě. Násilí užily jen v nutné a přiměřené míře. Jejich přístup by bylo dokonce možno označit za příkladný, pokud jde o to, kde jsou meze toho, kam lze zajít v podobných případech.   

I demokratický právní stát se musí umět tvrdě postavit výtržnostem, anarchii a porušování ústavnosti. Každý stát má také plné právo chránit svou územní celistvost. Životaschopný stát musí dokázat odolat nejen nebezpečí vnějšímu, ale i rozkladným silám uvnitř. Demokracie, která se neumí bránit, nemá šanci přežít. To by měl chápat každý člověk s konzervativním pohledem na svět a každý zastánce národních států.

Konzervativec by měl být na straně zavedených států se staletou tradicí, ne na straně separatistických hnutí a bojůvek. Regionální separatismus je jednou z hrozeb pro Evropu, která dnes čelí mnoha závažným problémům (demografie, migrační krize, kulturně-civilizační krize, terorismus, evropský centralismus).

A ještě jedna poznámka: Je nesmysl vinit za údajnou tvrdost zásahu španělských orgánů Brusel. Evropským centralistům se nehodí silné národní státy, ale naopak státy slabé, co nejvíce oslabené, a to mj. silným postavením regionů.