Jde taková šuškanda Evropou, že ne v každé evropské zemi je to v pořádku se sociální ochranou dětí. Mluví se o genomu. Mluví se o temných utajených vztazích privilegovaných se sociálními institucemi. Mluví se o zvláštních nitkách, propojující privilegované, sociální instituce a adopce dětí. Vše zahaleno tajemstvím na „ochranu“ dětí. Podezření z tajemných neprůhledných vazeb výrazně umocňuje osud sourozenců Michalákových. Mimochodem - pokud někdo zastává názor, že je vlastně dobře, že se dítě dostane do privilegovaných vrstev, přece není třeba se v tom nějak zvlášť vrtat, že - pak ho odkazuji na případ Anderse Breivika, syna bývalého norského diplomata.
Je naprosto zřejmé, že postup norských úřadů směřuje k jedinému cíli; nevratně zpřetrhat přirozené vazby s biologickou matkou a připravit adopci dětí do norského prostředí. Chodí to tam přibližně takto: někdo vás pomluví (křivě obviní) – možná již s určitým záměrem. Policie to vyšetří a nezjistí žádné racionální důvody pro takové obvinění, a tak případ odloží. Mašinerie však již nezadržitelně pracuje a vlastních práv se nedovoláte. Najednou je tu vítaná příležitost pro adopci dvou dětí s genomem, jaký nelze zlatem zaplatit. A tak přichází jedna obstrukce za druhou. Své děti můžete vidět dvakrát ročně – ale ani to se nedodržuje (?!), sourozenci jsou umístěni odděleně k různým pěstounům, nesmíte s vlastními dětmi mluvit česky (české děti s českým občanstvím NESMÍ mluvit česky) a nesmíte s nimi mít žádný fyzický kontakt. Super !!!
Je neuvěřitelnou drzostí norských institucí, že požadují po matce, aby obstarala u českých úřadů pro své děti pasy. Docela to připomíná libreto opery Madame Butterfly (Giacomo Puccini). Je to také důkaz podivného vztahu Norska k České republice. Oni uznávají, že děti mají českou státní příslušnost (nic jiného jim ani nezbývá), nicméně norské instituce se rozhodly, že děti ukradnou, protože chtějí mít z českých dětí norské občany.
A český stát absolutně selhává. Už dávno měla být podána žaloba na Norsko, už dávno měl být vyvíjen podstatně větší tlak na norské instituce, aby děti vydaly českým sociálním úřadům. Protože čas hraje ve věku dítěte mimořádně důležitou roli. Je absurdní, aby jakýkoliv norský soudce rozhodoval o výchově českých dětí v Norsku – a zároveň žádal po ČR pro tyto děti pasy. Denis ani David Michalákovi se ničím neprovinili, jejich matka žije v České republice a také se ničím neprovinila – a norský soudce rozhodne, že děti s českým občanstvím budou žít v Norsku. To je neuvěřitelné. Soudce měl právo na jediné – konstatovat, že je třeba české děti předat bezodkladně do péče českých úřadů, protože Česká republika je standardní vyspělou zemí a žádná újma by zde odebraným dětem nehrozila. To se nestalo a české úřady na to prostě kašlou, servilně čekají na rozhodnutí norských soudů. Mám dobrý důvod se domnívat, že také zde je pozadí poněkud temné.
Česká republika není Banánová republika a Norsko není pupek světa. Umí vychovávat vynikající sportovce, to je pravda. Z bezpočtu velkých norských osobností můžeme jmenovat například Edvarda Hagerupa Griega. Mají ale také Anderse Behringa Breivika.
A jejich sociální instituce? Pracují natolik zdatně, že po celé týdny považují třiatřicetiletou dospělou ženu, Barboru Škrlovou – shodou náhod také Češku - která má již za sebou vysokou školu, za malého třináctiletého chlapce Adama, který chodí do základní školy – a oni to nepoznají !!! Tahle blamáž je opravdu mimořádná.
