Diagnóza, tedy příčina oteplování naší planety, je stanovena chybně. Problém není v atmosféře, ale na povrchu Země. Revoluční přístup k dekarbonizaci planety bude mít devastující následky.
Veškerá politická korektnost musí jít stranou. Každodenní lži a zkreslování reality k dosažení politických cílů, za každou cenu, i přes mrtvoly, nás dovedlo do ekologické situace, ve které se nacházíme.
Příčina problémů s oteplováním planety se spojuje s nárůstem skleníkových plynů v atmosféře, zejména se zvyšováním množství CO2. To ale odporuje fyzice, protože CO2 není v atmosféře v současnosti více než 500 jednotek na milion jednotek, tedy je to tak, jako kdybychom měli děravou střechu, ve které by mělo být celkem 2000 tašek, my jsme tam měli pouze jedinou a tvrdili bychom, že tato jediná taška zásadně ovlivňuje teplotu v domě. Neovlivňuje.
Prudký nárůst skleníkových plynů v atmosféře za posledních 120 let je samozřejmě realitou a závěr, že tolik CO2 v atmosféře za posledních 800.000 let nikdy nebylo, je nepochybně správný, tento fakt však nijak nesouvisí s oteplováním planety.
Základní situaci můžeme zjednodušeně popsat takto: Primárním zdrojem energie je Slunce, které září vždy 12 hodin na jednu polokouli a 12 hodin na druhou polokouli. Atmosféra tvoří střechu, která zabraňuje prudkým výkyvům teplot během střídání dne a noci.
Nyní popišme 2 mezní situace, jaké mohou na povrchu Země nastat:
A) Zabraňme na určitou dobu slunečnímu svitu, aby dopadal na povrch Země – například dostatečně hustou vrstvou prachu po celé planetě. Vytvořme led na povrchu planety s dostatečnou čistotou a sílou (mocností), a potom prach odstraňme. Vznikne situace, která tu již za dobu existence planety byla. Fotony se budou od ledu odrážet a průměrná teplota planety, minimálně na velmi dlouhou dobu, zůstane hluboko pod bodem mrazu.
B) Vytvořme z naší planety zdroj energie. Toho dosáhneme tak, že pokryjeme celý povrch fotovoltaickými a solárními panely, včetně fotovoltaických elektráren, ve kterých dokážeme akumulovat tepelnou energii v roztavené soli a dosahovat teploty téměř 600stupňů. Takto získanou energii můžeme převádět pomocí elektrické sítě z přivrácené strany planety na tu odvrácenou od Slunce. Výsledkem bude, že na povrchu planety zcela jistě neklesne teplota pod 100 stupňů Celsia, ani na okamžik, v žádném místě. Taková situace na planetě Zemi dosud nenastala, ale za posledních 120 let se k ní principiálně přibližujeme.
Ve Vesmíru jsou systémy, které mají tu vlastnost, že spotřebovávají atomární energetické zdroje a ty následně převádí na tepelnou energii. Tento princip využíváme i my lidé. Jsme tedy z hlediska tepelné bilance mobilními přímotopy, které ohřívají svoje okolí na teplotu 37 stupňů. Nepřetržitě, non-stop, bez ohledu na to, je-li den a nebo noc. Takových mobilních přímotopů zde bylo v roce 1.900 1 miliarda, dnes je jich téměř 8 miliard a neustále přibývají.
To je však jenom začátek. My lidé (mobilní přímotopy) potřebujeme pro svoji spotřebu vyrábět ve velkém. Výroba od roku 1900 vzrostla ještě násobně více než velikost populace. To je další velký zdroj tepelné energie, která významně zasahuje do tepelné bilance na povrchu planety.
My lidé potřebujeme vyrábět teplo, abychom udrželi teplotu našich obydlí na požadované úrovni. Vznikají obrovské aglomerace, megapolis, které přibývají jak houby po dešti, a které rovněž významně přispívají do celkové tepelné bilance.
Po roce 1900 se rozvinula mobilita nás lidí do šíře, jaká zde nikdy v historii nebyla. Jedná se o automobily, letadla, nákladní dopravu, vlaky a autobusy atd.. To jsou další obrovské tepelné zdroje, přispívající k celkově neutěšené situaci.
Automobily, letadla, města a jejich infrastruktura, která mění původní povrch planety, pokryté flórou, na temnou barvu silnic a letišť, naše domy – to vše pohlcuje fotony a je tedy významným zdrojem tepla.
K tomu všemu je zapotřebí přičíst následující nebezpečný paradox. Abychom se vyhnuli výrobě energie z uhlí, používáme černé plochy fotovoltaických elektráren, které se rozrůstají geometrickou řadou. Ty sice vedou k dekarbonizaci výroby elektrické energie, ale zároveň oteplují povrch planety.
Větrné elektrárny, kterých také neustále přibývá jak hub po dešti, působí rovněž stejným směrem, když elektrická energie, na kterou přeměňují kinetickou energii větru, se následně mění na energii tepelnou.
Funguje to úplně stejně, jako když ohříváte vodu v bojleru. Máte k dispozici určité množství energie. Je-li vstupní teplota vody nízká, bude celková teplota po jejím ohřátí nižší, než u vody, kde je vstupní teplota vyšší.
Jak už bylo řečeno, atmosféra je v podstatě střecha (z hlediska tepelné bilance). Teplo ze sekundárních zdrojů energie, které byly zjednodušeně výše uvedeny, se šíří všemi směry a ohřívá povrch planety a nejnižší vrstvu atmosféry. A pak už je to stejné jako u toho bojleru. Energie, dodaná Sluncem (primární zdroj energie), se přičte k aktuální teplotě planety. Toť vše. Skleníkové plyny nemají vůbec žádný význam, pokud snad ano, tak zcela marginální.
Jinak řečeno, pokud bychom se z planety odstěhovali, během mimořádně krátké doby by se teplota vrátila ke svým normálům. Myslím, že by to netrvalo déle jak několik měsíců, možná i méně.
Řešení je tedy zřejmé – zásadním způsobem snížit velikost světové populace! V žádném případě však není potřeba volit jakékoliv revoluční řešení!!! Bohatě by stačilo, kdyby se lidé, kteří chtějí mít děti, reprodukovali ze 100%, tedy standardní rodina by měla 2 děti. V podstatě ani 3 děti není problém, protože mnohým rodinám stačí 1 dítě, mnozí děti vůbec nechtějí, jsou úrazy, nemoci, atd.
Jeden z mnoha současných problémů vidím v radikálních krocích, které jsou nyní činěny k dekarbonizaci planety. To je mimořádně nebezpečný experiment, který může mít katastrofální následky. Až totiž vyčistíme atmosféru od skleníkových plynů, zjistíme, že se teplota nesnížila, ale že naopak pokračuje její růst, pokud nesnížíme populaci.
Šance, že to planetárně vyřešíme, je mizivá. Připravme se na velké problémy.
